Prosím o zhodnocení povídky Byl to Osud na motivy The Vampire Diaries >zde<

Smile Healthily- Turecko 1.-7.6. 2013

15. května 2014 v 23:10 | Fiera |  kde jsem byla?
Zdravím přátelé,
tak jsem včera konečně úspěšně ukončila zkouškové. Ano už chvíli to vypadalo, že si jeden předmět zopáknu za rok. Naštěstí se poštěstilo a já s veselou nastoupím v září s čistým plátem do pátého semestru. Jen se děsím všeho toho kolem bakalářky.

Nebyla bych to já, abych si nevyrazila někam do ciziny. Letos jsem se rozhodla pro týdenní výlet do Turecka uprostřed zkouškového.

A co je na tom tak zvláštního? No v první řadě mne zaujal název projektu a jeho náplň. Až později jsem zjistili, že ho vlastně organizuje moje turecká kamarádka ze Španělska. Takže jsme si hned psaly, že se tam potkáme. A no. Všichni byli překvapeni, že se známe. Byla sranda.

Sice se celý projekt nevyvedl podle očekávání, ale jako již tradičně se sešla dobrá parta a to nejen nás z Česka, ale i s ostatních zemí. Tentokrát se s námi účastnila Arménie, Ukrajina, Polsko, Španělsko, Rusko a hostitelké Turecko.


psáno 9.7.2013
 

Ehhhhm

15. května 2014 v 22:38 | Fiera |  Deníček
Ahoj lidičky,
je to síla co? Ale po letech jsem si opět vzpomněla za vítala sem. No řekla jsem si, že bych zase mohla něco napsat. Ale co, to je otázka, že?

Tak v první řadě bych tu mohla napsat něco o tom, co jsem vlastně ty měsíce, co jsem tu nebyla dělala. Ale věřte mi je to celkem nuda. Pořád to samé. Nic moc se vlastně nezměnilo.

Na jednu stranu je to dobře na druhou je to škoda.

Ale přece jen něco zajímavého se stalo. Pamatujete jak jsem kdysi zmiňovala různé projekty v zahraničí? Tak jsem se jich pár za tu dobu opět účastnila.
v červnu 2013 v tureckém Izmiru
v srpnu 2013 ve španělské Murcii (Caravaca de la Cruz)
a letos v březnu jsem byla v arménském Jerevanu.

Možná si říkáte, proč jsem si vybrala zrovna Arménii. Důvod je jednoduchý, od toho, co u nás byla slečna z Arménie na rok jsem se rozhodla, že se tam chci někdy podívat, a tak jsem využila příležitosti, která se nabízela a byl to neskutečný týden. Armenie je prostě boží. Jo jasně je to na východ, netradiční destinace. Ale lidi tam jsou srdečný. Ačkoli to tam občas vypadá jak ze středověku, mají nádhernou přírodu a lidi vám umí rozsvítit den. Takže pokud budete mít příležitost určitě se tam podívejte. A pokud umíte rusky tak máte větší pravděpodobnost, že se domluvíte než třeba s angličtinou. ;)

Ještě žije...

17. května 2013 v 16:09 | Fiera |  Deníček
Zdravím vás miláčkové po sáhodlouhé odmlce,
tak nějak jsem, ale asi odvykla tomu si sem psát veškeré události/neudálost. Dobře svým způsobem není ani čas ani chuť. Aneb stala se ze mne vysokoškolská lemra líná. (Nedávali ji náhodou teď někdy v TV?)

Momntálně se nacházím na konci prvního týdne zkouškového. Ehe, pozitivní je, že mám jednu zkoušku hotovou, světe div se za B a dnešní zápočet jsem také dala. No v pondělí bych měla mít výsledek z pondělní zkoušky. Jsem na něj vážně zvědavá, poněvadž si nejsem tak zcela jistá tím, jak jsem to napsala.

Nějak jsem dostala po zápočtu náladu a šla se projít do knihkupectví. (ó jak nečekané) A světe div se, jsem zjistila, že už vyšel druhý díl Anny krví odděné, kupodivu jsem si ji ale nekoupila. :D Za to jsem si koupila jinou knihu, no za 29,- jsem ji tam prostě nemohla nechat ležet. Zvlášť, když mne zaujala již před nějakou dobou. Tak i kdyby byla špatná, těch několik korun mne nebude mrzet. No uvidíme, co se z ní vyklube.

Což mi připomíná další věc. Poslední dobou jsem si nějak oblíbila čtení knížek v originále (rozumějte angličtině a pokusu přelouskání Čajky/tedy Racka v ruštině). Ehe no nejsou to kdovíjak duchaplné knihy, ale na procvičení slovní zásoby to docela postačí.

Kromě toho za nějakých 6 hodin (přibližně) vyrážím na jednodenní výlet s holkama do Chorvatska. Chceme si projít Plitvická jezera. Tedy ne přímo v té vodě, ale ten park mám na mysli. Snad nám tedy vyjde počasí. I když co jsem koukala, tak by mělo být krásně slunečno a příjemných 20 stupňů. Uvidíme.

Tak zatím páčko a třeba se vám zase někdy ozvu,
vaše Fiera
 


Kouzelná knihovnička III

22. února 2013 v 19:51 | Fiera |  Kouzelná knihovnička
Ano konečně, s šíleným zpožděním tu přidávám poslední a závěrečný příspěvek do Kouzelné knihovničky. Ale jen nové části. Která jak si můžete všimnout se docela kvalitně zaplnila. A mimochodem, když jsem to před třemi týdny, nebo jak je tomu dlouho, fotila. Zjistila jsem, že mi chybí HG Aréna smrti a Rudá, které už ale momentálně jsou hezky zpátky stejně tak jako Střet králů, který kamarádka dočetla.
No tady ten malý zbytek vedle těch papírů. Taky ve dvojřadě. :)

Miluji tě Mé VéÚTé

22. února 2013 v 19:05 | Fiera |  Music of my heart
Zdravím vás přátelé opět po nějaké té pořádně dlouhé době. Myslím, že název článku mluví za vše. Myslím, že se několik z vás určitě vyskytlo mezi těmi více jak 200 000 lidmi, kteří zhlédli na webu video s názvem Miluji tě, mé VUT, jež se na webu objevilo počátkem tohoto týdne. Myslím, že je to celkem povedené, přinejmenším se zasmějete. Autoři se docela vyřádili. No a já tedy nemohu jinak než vám sem toto video přidat.

zdroj videa: youtube.com

Sumasumárum roku 2012

12. ledna 2013 v 9:16 | Fiera |  já versus me
Tak jako jsem se rozhodla zesumarizovat rok 2011, řekla jsem si, že se o to pokusím i s rokem loňským. A co mě tedy potkalo, ovlivnilo, překvapilo,...?

Leden
úspěšně jsem ukončila zdoláním všech zkoušek svůj první semestr na VŠ
zcela jsem se nechala pohltit fantasy a zvláště YA literaturou

Únor
prožila mrazivý týden na horách
učila kamošku na SNB
zahájila druhý semestr na VŠ

Březen
zúčastnila se týdne neklidu
navštívila představení Papežka (a pak si pěla písničky z ní :D)
přečetla první díl Píseň ledu a ohně
návštěva opery Carmen s dobrovolnicemi a jim se to líbilo a já měla z toho radost. :)

Španělsko- Pamplona, Alsasua

11. ledna 2013 v 10:30 | Fiera |  kde jsem byla?
Ano jak už jsem nastínila v předchozím článku v říjnu jsem se vydala do svého oblíbeného Španělska. Tentokrát opět do jiné části a to do Alsasui, ale vzali jsme to přes Pamplonu. A jak už jsem řekla nebyla to dovolená, ale školení. A o čem že to tedy celé bylo?

Celkově školení bylo od 23. do 27. října 2012 jela jsem se tam školit jako mentor. Čož o mně ti z vás, kteří sem zabloudí poněkud častěji určitě víte. Celé to bývá vždy takové veselejší poněvadž si sami rezervujete a vybíráte dopravu na místo určení. Sraz jsme měli plánován, abychom všichni byli do 4. hodiny odpolední v Pamploně ať už na letišti, autobusáku nebo vlakovém nádraží. No já si samozřejmě zvolila let. Ano málo jsem se loni nalítala. :D

No a celkově to celé začlo výborně, z Prahy jsme odlétali s hodinovým spožděním kvůli stávce dispečerů ve Francii, takže byl přetížen vzdušný prostor nad západní Evropou. No a jelikož jsme přestupovali v Madridu. Docela haluz no. Do Pamplony jsem docestovala bez zavazadla. Jó jen s batůžkem. A zrovinka jednou jsem v něm neměla nic náhradního. No co už. Naštěstí po tom, co jsem se s chlápíkem na letišti domluvila svou poor spanish kombinovanou s angličtinou on měl pro změnu poor english to abyste chápali, proč tam ta španělština, dorazily kufry další den kolem obědu. No a tady na obrázku budova v níž jsme bydleli.

Jináč parta jež se sešla byla super. Zastopení mělo Island, Skotsko, Anglie, Španělsko, Malta, Řecko, Bělorusko, Ukrajina, Litva, Lotyšsko, Turecko, Maďarsko, ČR. Celá naše grupa je na obrázku.

Jelikož se jednalo o školení, tak jsme měli spoustu školících aktivit. Mám tedy nadměrné množství fotek z těchto aktivit. A těmi vás tu opravdu zahlcovat nehodlám. Nicméně je pravdou, že jsme se jeli podívat i do Pamplony. TAk se s vámi podělím o pár fotek jako první je večerní výhled na Pamplonu.
A druhá tu bude budova, o které vůbec nevím co je zač (Ano stydím se) ale má prostě úchvatnou architekturu.
edit: Jedná se o Pamplonskou radnici. (Děkuji Andrému)
A to je vše. Spoustu balkónku z Pamplony vám sem dávat nehodlám. Ano vím jsem jimi docela posedlá, ale co už, že ano. Stejně tak Alsasua, prostě je tu krásná architektura. A celkově je to moc krásná oblast.

Docela mě překvapilo, že nám nechali podvakrát ochutnat pravé španělské nátury. Rozumějte večerní život a to i takto v říjnu. A hlavně jsme měli 2 ty jejich půlnoční večeře. Sice mě to málem zabilo. Ale končit večeři v jednu je holt trošku nezvyk no. :) Nemluvě o počtu chodů a jídle cca od 9 večer. Ale zábava byla. Jó lidi miluju Španělsko, to jen pro případ, že bych to ještě neříkala. :D

A tímto bych tento článek zakončila. Mějte se fajně a cestujte o život. A rozhodně navštivte tuhle oblast, určitě překvapí. A myslím, že by tu bylo krásně i na kolech. To jen takový typ pro sportovce. :)

A zase jsme o rok starší...

10. ledna 2013 v 19:23 | Fiera |  Deníček
Zdravím vás přátelé v novém roce 2013.
Nějspíš si říkáte cože se zase ozývám po tak dlouhé době? To víte, konečně mám zase trošičku času.

V listopadu trochu začalo přituhovat. A navíc jsem byla tak nějak záhadně pohlcena svou zamilovaností do anglicky psaných knížek. No prostě jsem se tak nějak do nich začetla. A když jsem zrovna nečetla, tak jsem koukala na své seriály. Objevila jsem kouzlo Arrow. A v mezičase dělala věci do školy.
A to jsem se asi taky zapomněla pochlubit, že na začátku listopadu tuším 9. jsme se sestřenicí vyrazily v Brně na Kluse. Musím říct, super zážitek. Máme společnou fotku s Tomáškem a Jirkem. A jelikož jsme potkaly aji loňskou spolubydlu se ségrou, tak jsme si s nimi vyfotily ještě jednu skupinovější. Kluci, byli trošku překvapeni, ale proč ne, že jo. :)

A vidíte to mě přivedlo k tomu, že jsem se snad ani nezmínila, že jsem si v říjnu cca na týden odjela na školení do Španělska. Tam vám jsem si to užila. :D

No a prosinec. Tam už trochu víc přituhlo. To víte, konec semestru, zápočty a další srandy na uzavření semestru. Do toho Vánoce. No a poslední týden před Vánoci jsem si, trošku magorovsky, dala během 4 dní 4 zkoušky a zápočet. To, abych se mohla přes svátky otravovat s menším počtem učení. A mohla jet na hory s příbuzenstvem. Na to jsem se vám těšila, to ani nevíte jak.
(jinak na obrázku náš stromeček letoší, že jsme to měli krásně sladěné? :D)

Zvlášť, když jsem od Ježucha dostala new snowboadr. Tak jsem se těšila, že ho vyzkouším. A ano vyzkoušela- jezdí parádně. A co se mi taky povedlo bylo, že jsem poprvé za celý svůj život, co jezdím na lyžích potažmo boardu jezdila v dešti. Ale bylo to supr. Málo lidí a pěkně to fičelo. Takže se za dvě hodiny klidně sjelo to, co jindy za den. :)

No a po návratu z hor už to zase začalo zkoušky. A tento týden, každý den jedna. O určité události z úterý se raději ani zmiňovat nebudu, páč bych se vytočila akorát tak znovu. A díky tomu si udělám dnes večer volno a zítra zase na to najedu. Páč v pondělí mě čeká snad už poslední zkouška. Holt letos jich bylo nějak víc.

Nu nic miláčkové, mějte se krásně užívejte začátku roku (ačkoli už je půlka ledna, tedy téměř)
a pac a pusu,
vaše Fierush

Kreatura jež stvořila tento blog

12. listopadu 2012 v 19:36 | Fiera |  já versus me
Zdravím vás,
po nějaké době jsem opět zavítala na tento svůj blogový koutek. A zaujalo mě toto TT, tak jsem se rozhodla zase něco sepsat. Snad se kvůli tomu nebudete zlobit.
Ano tento blog tu za těch víc jak 5 let své existence se mnou zažil spoustu věcí. A taky to na něm samozřejmě zanechalo viditelné stopy. A myslím, že o mé osobnosti hodně vypopovídá. Protože za tu dobu se tu nashromáždila spousta věcí.
A takovou jaká jsem byla na začátku blogaření, takovou mě lidé, které jsem potkala před rokem, měsícem, včera nebo dnes neznají. Ale tenhle blog mě tak zná. A je s podivem, že někteří lidé s nimiž se znám delší dobu než je funkčnost tohoto místa, mě neznají v určitých ohledech tak jako ti, kteří to tu prozkoumali píď po pídi.

Jen pro stručné shrnutí, co si blog se mnou prožil:
  • první rok: deníčkové zápisy, obsahy přečtených knih, zhlédnuté filmy, vtipy, o hercích/herečkách, tvořivka, počátky školního sepisování povídek, počátek "Kde jsem byla?"
  • druhý rok: Deníčkové zápisy, počátky spřátelování, školní sepisování povídek, počátky FF a vlastní povídkové tvorby, vznik Fiery, zapojování se do bleskovek a spol, vznik Skladiště s hovadinami, Music of my Heart, Na světlo (jež se moc nevyvedlo), Twilight manie(červenec), obsahy přečtených knih
  • třetí rok: deníčkové zápisy, zhlédnuté filmy, Music of my Heart, Kde jsem byla?, Skladiště, bleskovky, psaní povídek, JB manie, filmy
  • čtvrtý rok: deníčkové zápisy, Music of my Heart, psaní povídek( začátek a konec roku), obsahy přečtených knih, rubrika Můj názor, rope skipping
  • pátý rok: deníčkové zápisy, psaní povídek, Můj názor, obsahy přečtených knih, Music of my Heart, filmy, divadla, Kde jsem byla?, tvořivka, pokus o překlad knihy
  • šestý rok: debáčkové zápisy, Music of my Heart, Knihy v mých myšlenkách a další knižní články, divadla, Kde jsem byla
A teď ještě vysvětlivky k barvám- červená a modrá jsou ty rubriky, které mají své místo pořád. A oranžovou jsou víceméně témata, v jejichž duchu se blog v daný rok nesl.

A co to všechno vlastné o mé osobnosti vypovídá? Že jsem celkem komplikovaný člověk mnoha zájmu, který povětšinou není schopen dotáhnout věci do konce.
Nebo si snad myslíte něco jiného? Pokud ano písněte mi do komentů, docela by mě to zajímalo.

Tak pac a pusu,
vaše Fierush

Kréta, královna středomoří

8. listopadu 2012 v 22:15 | Fiera |  kde jsem byla?
S velkým zpožděním tu přináším pár slibovaných obrázků z letní dovolené na Krétě. A to abyste se mohli pokochat a cítit se jako u moře v teple. A ne v té plýskanici, co je za okny.

Jako první je obrázek vláčku. Takovými vláčky jsme jeli na výlety. Tímto bílomodrým k vodopádům a obdobným červeně natřeným ke sladkovodnímu jezírku.

Tak a tady jedna fotečka od zmíněného sladkovodního jezírka. Kdo by to byl řekl, že tam potkáme labutě. A ještě k tomu takové parádnice. Jinak v jezírku je možné se koupat, půjčit si šlapadlo a projet se po něm.

A tady fotečka z výletu k vodopádům. No spíš tedy vodě protékající v tavernách přes různé překážky. A krásně se tam u vodopádků sedí a poslouchá jejich "zpěv". Příjemné prostředí.

Další obrázek pochází z lodního výletu do zátoky Balos a na nedalekou pevnost. Abyste se na pevnost dostali, čekal vás cca 15 minutový výšlap po nepříliš stabilních schodcích a občas dosti kluzkých kamenech. V žabkách žádná slast. Ale když jste vylezli nahoru, byli jste odměněni nádherným výhledem na zátoku Balos a pozůtatky pevnosti taky stojí za to. A jedna část je na fotce.

Další fotečka pochází z Jeskyňky, kterou mají upravenou jako kostel. Byla to jedna zastávka, když jsme jeli tuším na Elafonisi- pláže s růžovým pískem. No ten se mi ovšem moc růžový ani narůžovělý nezdál. Ale tak co už. Obě místa byla nádherná. Jinak jeskyni si můžete prolézest od A do Z a dokonce se dotknout i krápníků. Není to zakázané ;)

Tak a zakončím to tematicky fotkou z Knossu. Jak říkala naše průvodkyně- Mínojského paláce Knossu. Vybrala jsem tu méně typickou, aby tu nebylo to, co nejdete téměř všude na internetu.

Tak a to bylo vše, jen rychle letem světem. A s cestovatelským fotodeníčkem zase příště.

S úsměvem na tváři jde všechno líp

11. října 2012 v 21:06 | Fiera |  Deníček
Zdravím přátelé,
dneska jsme měli s kamoškou skvělý zážitek. O který se prostě nejde nepodělit. Ale on byl celkově dnešek takový zajímavý. Tak jsem si řekla, že vám ho stručně vylíčím. :)

A abych začala hezky od začátku. Včera jsem si potřebovala něco vyřídit a vyzvednout, takže jsem jela po škole domů (jo už po třetí nám odpadla přednáška z biostatistiky). Tak jsem zůstala doma a jela ráno s rodiči směr Brno. Sranda, že jsem dorazila na privát kolem 6:15 ráno (toho brzkého času se vůbec neděste). A na pokoji hrála TV. (Jo máme tam TV.) Nejdřív jsem se vyděsila, že jsem ji nějak navypla, když jsem ve středu ráno odcházela a spolubydla ji nechala zaplou. Ale pak jsem uviděla spolubydlu v posteli.
Sranda, že i když jsem šla potichoučku, tak se slečna vzbudila, pozdravila a vyděšeně se ptala kolik je hodin. No moje odpověď kolem čtvrt na sedm jí přišla asi brzká, takže zapadla zpátky do peřin. No mezitím mi ještě stačila sděli, že byla s děcmama pařit a nevypla TV páč neví kam dala ovladač. No ne, že by ležel vedle ní na nočním stolku. :D Takže ranní zprávy měly za chvíli utrum.

Troška hudby

7. října 2012 v 12:53 | Fiera
Tak jsem si něco potřebovala stáhnout do školy, zase nějaké ty ppt z přednášek, abych měla orientaci k zápiskům. No a řekla jsem jsem si, že si k tomu něco pustím. A zcela náhodou jsem narazila na tyhle pěkné písničky od Davida Cooka. Nějak jsem nemohla odolat a řekla si, že se o ně podělím s vámi.

Jako první tedy Right here, with you


A druhá s názvem Let me fall for you


Jak se vám písničky líbí? Mně osobně se opravdu líbí slova.

zdroj videí: youtube.com

Škola na plné obrátky

3. října 2012 v 18:56 | Fiera |  Deníček
Zdravím vás přátelé,
to jste se zase vyděsili co? Už dlouho jsem váms em nic nenapsala. No vlastně celé září. Ale víte co, já jsem nějak neměla, náladu sem něco psát. Asi je to trošku divné, že? Ale ona ta období, kdy sem něco pořád píši, a následně jen sem tak něco se docela střídají. Nicméně tohle je myslím nejdelší odmlka. A abych pravdu řekla, ani jsem si nevšimla, že by to bylo tak dlouho, co jsem sem nic nepsala. Ale teď už k věci.

Možná jste to postřehli, tedy vy ti všímavější jste zaznamenali, že jsem v druhé polovině srpna byla na řeckém ostrově Krétě. Abych řekla, celkem to tam bylo fajn až na nějaké detaily. No však taky se celou dobu odhodlávám k tomu, abych vám sem zase natřískala pár foteček. No jsem ráda, když se lidé kochají obrázky hezkých věcí. Ale to jsem zase od tématu. :) Tak až se mi bude chtít, tak můžete čekat krétský článeček.

Jak už jsem tu dříve někdy v červenci psala, že jsem si přes léto odbývala nějakou tu praxi. No a stejně tak první dva zářijové týdny. To jsem si navštívila Kliniku nemocí oční a optometrie- tam se mi líbilo- a ICRC- čili zpracování biosignálů. Nebylo to špatné, ale jelikož jsme ještě většinu předmětů k této problematice neměli byla to trošku Španělská vesnice. No, ale zase jsme se tam potkali s kamoškou z oboru a bylo tam mladé osazenstvo, takže bylo docela veselo a rychle to utíkalo. No a kluci nám to i hezky vysvětlovali. (No prostě počítali s tím, že jsme absolutně mimo)

Také jsem si letos opět užila naše vesnické Hode. Tentokrát jsem si pozvala slečnu ze Španělska a Ukrajiny, holt chlapec z Turecka se asi zalek a odletěl domů. :D No pořád se jedná o dobrovolníky z EDS. A holky byly přímo nadšené. Dokonce jsem je trošku provedla po naší vesnici a odchytla mě zdejší exstarostka a prý, jestli bych něco nesepsala do místního zpravodaje. Tak budeme s holkama sepisovat článek jak se jim v našem zapadákově líbilo. Jo to bude sranda.

No a třetím zářijovým týdnem začala škola. Jo jo, takže teď jedu třetí týden a je to znát. Už to zase všechno běží na sto procent. Před chvílí jsem si hrála tedy s protokolem do labin se zdravotní ekologie. Takže už nám zase krásně dávají pocítit, abychom se neflákali a studovali. Jo jo.

Tak se mějte fanfárově já se jdu ještě mrknout na něco na zítra.
vaše Fierush

Tak padne náš svět- Megan Crewe

29. srpna 2012 v 12:32 | Fiera |  Knihy v mých myšlenkách

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Ani nevím, prostě jsem si ji objednala, že měla celkem pěknou anotaci a vyvolávala rozporuplné názory.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
nevyzpytatelný vir
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
přežiješ?
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Tady není o čem debatovat Kaelyn je mi v mnoha ohledech podobná. V tom jak jí určité věci vrtají hlavou, jak má pocit bezcenosti- to mám občas taky.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Forma, kterou je kniha napsána. Deníkové/dopisové zápisy.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Naprosto mne iritovala vazba stylu: "nabral jí krev, aby mohli udělat test". Sakra to překladatelka neví, že se provádí ODBĚRY KRVE? Nabrali působí jako by vzali šufánek, ponořili do mísy s krví nabrali a nalili přes trychtíř do zkumavky. Děs tohle.
Opět první díl plánované trilogie. Vypráví jak s lidstvo snaží vyhubit zákeřný vir, který jde na to opravdu chytře.
Hlavní hrdinkou je Kaelyn, která na ostrově zachváceném nemocí se stále drží a přežívá. V těžké době navazuje nová přátelství a nachází i lásku, ale přichází o ty, kteří jsou jí drazí.
Příjemné, i když možná trochu děsivé počtení o tom, co všechno nám může příroda způsobit. Rozhodně stojí za přečtení.
zdroj obrázku: egmont.cz

Kulturní festival (moravské) Hrady

28. srpna 2012 v 21:34 | Fiera |  Deníček
Zdravím přátelé,
opět po delší době vám tu sepisuji nějaké ty řečičky kecičky do svého "Deníčku". A jak jste jistě, vy bystřejší, postřehli z názvu článku, budu se věnovat festivalu Hrady, který jsem letos navštívila. Pro ty z vác, kteří festival neznají, takový malý plakátek.

Na festivala jsem vyrazila se sestřenkou. Byly jsme na Veveří a zúčastnily jsme se obou dvou dní, ve kterých se festival konal.

V pátek se začínalo v sedm večer, kdy své vystoupení a celý festival zahájila skupina Nebe. Během této doby se začínal areál plnit lidmi. Někteří přišli i v kostýmech. U mě tedy vítězil jakýsi pár hochů, převlečených za takové ty oranžovo-bíle silniční kužely.
Páteční program končila skupina No Name. A to byl pro mě asi nejlepší zážitek z pátku. Trsalo se, zpívalo. Na No Name je prostě vidět, že už jsou na scéně delší dobu, umí krásně pracovat s publikem. Prostě nebyla nuda, sem tam nějaký vtípek nebo ta hláška. No prostě jsem si to užila. A bylo mi celkem líto, že chlapci měli jen hodinu.

V sobotu jsme se dostavili až v době poobědové. Takže jsme zhlédli konec vystoupení Xindla. Mimochodem já ho moc nemusí, ale musím uznat, že zpívat umí. :) Pak už jsme si trsali a zpívali s barevnými chlapci z Mig 21. Jen občas zprchlo. Pak jsme se přesunuli před druhou stage na Mandrage. Chlapci byli dobří.

No a jelikož následovaly dvě kapely, které ani jedna moc nemusíme vydali jsme se na prohlídku hradu. Ne, že bych na něm předtím nebyla už asi 4 krát. Ale tak co, proč se nepodívat, co se tam změnilo, že jo. No každopádně jsme to vystihli, jelikož zrovna, když jsme byly zalezlé v hradu, tak byla ta nejhorší přeháňka.
Z hradu jsme se vrátili mezi trsající dav chvíli před tím, než začala své vystoupení Ewička. Jsme prostě neodolaly a musely ji zkouknout. Musím říct, že holčina na svém hlase a práci s ním opravdu zapracovala a řekla bych, že i ve své hudbě docela přitvrdila. Tedy oproti tomu na co jsem od ní zvyklá.

A pak už následoval hlavní hřeb večera- Tomáš Klus. Ten měl snad ze všech účinkujících nejvíce lidí, kteříee přiblížili k pódiu. No co, však to byl taky nejlepší zážitek (tedy pro mne) z celého dne. Dav trsal, zpíval, smál se. No prostě pohodička i sluníčko vylezlo.

Pak už začala být zima a kapely, které zrovna moc nemusíme, že jsme před koncem odjely. Přiznávám, že dojem pro mně jakožto z prvního opravdového festivalu je úžasný. Líbí se mi to prostředí v okolí hradu a má to takovou hezkou téměř domáckou atmosféru.

Další články


Kam dál