Prosím o zhodnocení povídky Byl to Osud na motivy The Vampire Diaries >zde<

Duben 2010

Hlasovací zařízení.... No potěš koště

28. dubna 2010 v 19:42 | Fiera |  Deníček
Krásný večer všem,
tak jak jste si užili dnešního krásného dne? Já tedy špičkově, to se musí nechat. :D

Ale když už jsem tu, abych vám tu zase popísala ty pytlovinky, které se udály tak by nebylo od věci začít včerejškem, co vy na to?
Takže abych začala tak nějak popořádku. Začínali jsme ZSV aneb jak je na FB- Zase Se Vyspím. Celkem nic zvláštního kromě debaty o nějakém filosofovi, která se zvrhla na koncentrační tábory, možný výlet do Osvětimi a ukázku fotek z Osvětimi.
Ruština rozhodně zajímavá jsem z písemky, kterou jsme psali minulý čtvrtek dostala jedničku, to už se dlouho nestalo. No ale jelikož jsme byli trošku mimo z toho  jejího opakování pádů u podstatných jmen tak nám na středu slíbila písemku. Stylem- vytáhneme si lísteček na kterém bude jeden napsán vzor a ten budeme muset vyskloňovat.
V ajině v konverzačce zkoušela a hádejte koho? Ano, správně Fierku. Svině jedna já se jak blbec učím zdraví a drugs in sport, o kterých říkala, že bude zkoušet a ta p**a mě vyzkoušela ze sportu. Taková perlička je, že jsme ho vůbec ještě nedělali. Jako co si o sobě myslela? No dostala jsem za 2(chápete to, to je úspěch na mě) a to ještě měla nějaký kecy, jsem ju měla sto chutí poslat někam(vy co naši angličtinářku znáte určitě si dokážete představit). A to si na mě ještě nachystala jakýsi papíry s otázkama, který dostávali na školení k nové maturitě. Takže nějaký stupidní otázky. Nejvíc mě, ale dostalo to, že se mě na jednu věc ptala dvakrát. Sice trošku jinak poskládaná ta otázka byla(to víte, bude to těma dvěma různýma papírama) že jsem si říkala, jestli jsem blbá já nebo ona. :D No na to konto jsem se stala hrdinkou na několik minut potom, co jsem byla vyzkoušená. To víte všici koukali jak puci, z čeho že to zkouší.
Zbytek dne snad už ani nestojí za zmínku.

Dnešek byl den v duchu dvouhodinovek. No jo suplování nám udělalo z bižule a ajiny dvouhodinovky a čejina dvouhodinovkou bývá normálně. :D
No nebudu se tady rozepisovat o biologii, kde nám profka vykládala svou minulost. Což od ní bylo velice pěkné a už nemáme pocit, že se máme blbě. A taky nezmiňuju ajinu na kompech, kde jsme dneska psali essay o ohrožených zvířatech, já konkrétně o karetě, ale nestihla jsem to tak to budu dodělávat zejtra bo pozejtří. Máme jí to dodat do příští středy. A taky nezmiňuju druhou ajinu, kde jsme koukali na nechutnýho Cromwela nebojak se to jmenovalo.
Zastavím se u čejiny, protože ta opravdu stála za to. :D To víte máme děsně moderního ředitele, takže ve většině asi kromě čtyř tříd máme interaktivní tabule- tím pádem tedy máme ve všech učebnách možnost při výuce použít i internet mimojiné. No a teď nám říďa pořídil takovou vtipnou věc, které se dá jednoduše říkat hlasovací zařízení. No včera si s tím hráli učitelé na poradě no a hned dneska to na nás vyzkoušela češtinářka :D

Přišla do třídy s takovým divným velkým kufrem v podpazuší. No já o tom ze srandy prohlásila, že tam nese ty úžasný hlasovací zařízení, který jsme do té doby neměli možnost spatřit, ale pouze jsme o nich slyšeli. Takže to byl takovej plác do větru. Jenže ouha, ony to ty hlasovací blvosti opravdu byli. Jak nám naše profka vzápětí řekla. Taky oznámila, že dofrčí za chvíli ředitel, kdyby se jí to seklo. No a on vzápětí dorazil. Takže nám rozdala hlasovací vajíčka, no ono to totiž má tvar polovejce a jsou na tom písmena a-f a jakejsi plamínek. No a řekla nám, že budeme dělat test na Čapka, na otázku 15s bez možnosti opravení a že to bude na známky. No nevytočilo by vás to. Hlvaně když víte, že čtete pomalu, takže to nestihnete přečíst?
nakonec to dopadlo tak, že se to muselo asi u 4 z 10 otázek pozastavit páč to nestíhala přečíst většina třídy. No a ne všichni jsme to stíhali přečíst ještě v limitu. U většiny otázek jsem nestíhala možnost D, stejně jako ještě někteří z mých spolužáků. A vlastně to ani nehodnotila na známky. Naštěstí páč to bylo dost katastrofální výsledky od 40 do 75 % správných odpovědí celkově. :D A to jsme se tam i dosti překlikávali, se vždycky ozvalo: "Do pytle, já se překlik."

No a odpoledne v klavíru. Jsem sehrávala se sborečkem nad očekávání to dopadlo dobře. Sama sebe jsem dosti překvapila :D A to jako vážně. :D Jen si budu muset zapamatovat slova po kterej už je repetice od repeticovaná. :D abych jim nehrála předchozí sloku. :D
Poté přišla skvělá zpráva, že ředitelka rozhodla, že postupovky budou dělat všici. Ono bylo až do loňska zavedený, že se v 1. a 3. ročníku II. stupně postupovky nedělaly. Holt teď je budu ve 3. muset dělat. Ale je fajn, že to řekli aspoň měsíc dopředu. :D Už se toho nemůžu dočkat. A to jsme si ještě minulej týden s Denčou říkaly, ještě, že letos neděláme postupovky. No a jeto tady děláme je. :D

Tak se mějte to je pro dnešek všechno(copak vám to nestačí takhle dlouhej článek jen ze dvou dnů a se spoustou vynechanejch věcí tu dlouho nebyl :D)

ŠPLOUCH A CÁK na VÁS 
vaše milovaná a zbožňovaná FIERUSHKA  :D

PS: Jdu se učit ruštinu(nevíte co je moje oblíbená literární postava a jaký má vlastnosti?) a chemii. Tak mi přejte štěstí :D Chemie mi do hlavy vůbec neleze. A to si chci ještě na dobrou noc přečíst HoN. :D

Weekend&Monday

26. dubna 2010 v 20:36 | Fiera |  Deníček
Zdravíčko,
takže jsem tu zasejc, abych otravovala se svýma kecama z mého nezáživného života.

Takže musím vám říci něco málo o sobotě. Poprvé jsem byla vděčná za díry v palci, jelikož jsem se ulila ze setí brambor. A to za to přese stojí, ne? :D No, ale místo toho jsem se pokoušela o kuchařské umění a snažila se se Joenie vypracovat maturitní otázku do češtiny. Jenže to bychom to nesměly bejt my dvě, abychom u toho nekecaly o nesmyslech. A raději tu literaturu první poloviny 20.století dodělaly. No takže jsme ji ehmm no nedodělaly. Ještě nám, nebo spíš Joenie něco scházelo. Ale tak snad to zvládla, i když docela pochybuju, že se jí to chtělo dodělávat.

Neděli jsem strávila doma. Měla jsem v úmyslu učit se ruštinu na pondělní písemku, bižuli(pro ty, co to zajímá tak konkrétně nervovou soustavu) a tu pošahanost na konverzaci do ruštiny. Taky jsem chtěla začíst se ZSV a chemií a kdoví čím ještě. No samo, že jsem se k tomu nedokopala. Skončila jsem u toho, že jsem večer zalezla do postele všechno si to jednou přečetla a Ende. Poté jsem se dala do čtení Pronásledované(5. díl Školy noci). Takže už absolutně nic.

No a dnešní den. Tak písemka z ruštiny trošku problém, jelikož mi nějak nedošlo, že jsem zabyla mrknout na ty blblý vlastnosti, kterých po mě v písemce chtěli milion pět. Ale tak snad to nebude horší jak dvojka, i když pochybuju. Nevíte náhodou někdo jak je starobylý? vím, že jsme se to učili někdy v prváku v souvislosti s Kremlem. :D Ale jak do slovíčko bylo to mi zůstává záhadou. Tuším že to bylo něco jako se dřevem nebo tak nějak. :D
Děják v pohodě- páč mě nezkoušel. Ale zkoušel jiný, pro který už to tak v pohodě nebylo. Známky jedna a čtyři mluví za vše. 
Bižule, nevím proč, ale tak nějak z toho mám dobrej pocit. Takže to je špatné. :/ :D
No jinak přepadovka z ajiny- kupodivu dopadla docela dobře, jen jedna chyba. :D
A velmi zajímavý byl zempl. šli jsme ven s buzolama a mapama. :D To jak se s tou buzolou a tím azimutem má chodit k tomu cíli jsem nepochopila, ale aspoň umím ten azimut najít. :D jsem já to ale šikulka :D
Odpoledne jsem měla meeting s mon amie de France neboli naší dobrovolnicí EVS. Krásný to čas jsme zase prokecaly celou hodinu a půl :D.

Tak toť vše,
pac a pusku
vaše milující Fiera

Amarrado a ti

26. dubna 2010 v 20:19 | Fiera |  Music of my heart

Tak zase přicházím s nějakou písničkou. Strašně moc semi líbí jak je melodická, takže určitě stojí za polechnutí, ale posuďte sami. :D

Moře jako moře, nebo moře jako moře?

26. dubna 2010 v 20:14 | Fiera |  já versus me
Moře, krásné téma týdne, to musím uznat. Ale první, co se mi při přečtení tohoto tématu vybavilo bylo- moře písemek.
Musím uznat, že miluju slova mnohoznačná. Řekneme jedno slovo a nám se ihned začne vybavovat moře dalších věcí, které toto slovo znamená. A hele zase jsem použila slovo moře.

Kdo by to byl řekl, že se mi při moři vybaví zrovna škola. Ale to víte, ona je to ta degenerace. Minulý týden byl po dlouhé době klid, tak nám to teďkoms musí vynahradit. Holt je to škola. Moře věcí, které se musíme naučit, i když je v reálném životě nepoužijeme.

Avšak mnohem více se mi líbí moře jako to příšerně velké množství slané vody. No však vy jistě víte, co myslím. Při moři v tomto významu se mi vybaví veliké množství příjemných i méně příjemných vzpomínek.
Třeba to, když jsem byla poprvé u moře. Tehdy mi bylo kolem 4 let a jediné co si z toho pamatuji je cesta tam(konkrétně do Jugoslávie) autobusem, kde jsem spala v uličce. Vstup do moře z jakýchsi útesů(nebo co to bylo) a dále to, že než se konečně došlo k moři, tak se musel ujít asi kilometr po silnici. :D
Další vzpomínky spojené s mořem je moje dvojnásobná návštěva překrásného ostrova Thassos. Kde jsem se poprvé ocitle v 6/7 letech(slavila jsem tam totiž tenkráte narozky) a o dva roky později jsem se tam ocitla znovu. Nicméně příjemnou náhodou bylo, že jsem se tam setkala s kamarádkou, kterou jsem tam o dva roky dříve poznala.
Úžasné jsou též vzpomínky na ostorov Carret- Zakhinthos a výlet lodí v pátek 13. srpna, kdy jsme potkala na místě,kde vůbec neměla bejt Carretu.
Další vpomínky s pojí s řeckým městečkem Parga a ostrovem Corfu. Na kterých jsem prožila své první opravdové dovolené bez rodičů s kamarádkou.
No místem, které se spojuje s mořem zážitků u moře je samosebou Chorvatsko. Několik návštěv Premantury, Orebiče, Korčuly....

Hlubiny vzpomínek jsou pro mě mořem krásných pocitů a dobré nálady. Když je mi smutno zabrousím do těchto hlubin pro nějakou krásnou vzpomínku a hned se cítím lépe.


To jsem se tu zase trošku nesmyslně rozkecala,
tak se mějte vaše Fieruš

Víra je relativní

22. dubna 2010 v 20:46 | Fiera |  Můj názor
Víra? Hmm rozhodně zajímavé téma, o kterém by se dalo dlouho polemizovat. To asi bude i důvod toho proč se filozofové snažili dokázat nebo popřít boží existenci. A kdo by se o to nesnažil, že? Kdybych neměla co dělat, tak bych si taky sedla do koutku a dumala o nesmyslech. :D Ale mám co dělat a času málo. No přesto obětuju trochu toho času a tak trošku si tu "zafilosofuji" o víře.

Co to víra je?
Je když prostě něčemu nebo v něco věříte. V existenci něčeho co prostě podle vás existuje, to něco vám vlastně může pomáhat nebo ztěžovat život. Dnešní doba má výhodu v tom, že si můžete věřit naprosto v cokoliv. Pokud tedy nejste silně věřící v nějteré církvi. Ale to je stejně jen na vás jestli do té církve vstoupíte nebo ne. Pokud vás tam dotlačí rodiče, tak později můžet z ní vystoupit.

V našich končinách se nám při slově víra ze všeho nejdřív asi vybaví křesťanství, katolická církev, víra v Boha.

Osobně jsem na tom s vírou asi takto:
Jsem pokřtěná. Takže bych asi teoreticky měla být věřící(ve smyslu katoličká věřící) a chodit do kostela a tak všechno okolo toho. Když jsem chodila do druhé třídy, začala jsem chodit, zcela dobrovolně z vlastní vůle, do náboženství. To víte malá naivní holčička, která do té doby přečetla asi dvakrát děckou ilustrovanou Bibli a měla za to, že nás Bůh miluje všechny takové jací jsme a hlavně proto, že jsme každý jiný.
No tak se nedivte, že jsem se jednou naštvala a přestala tam chodit, když mi katechetka jednou řekla: "Do školy se v kraťasích nechodí." Je sice pravda, že jsem měla tenkrát kraťásky, který končily hned pod zadkem, ale řekněte, kdo v té době to bral jako ehmmm sexuálně vzrušující? Možná tak nějakej pedofil. Vždyť mi v tý době pomale ani nevěděli co to sex je, teda v porovnání se současnýma dětma, který chodí do druhé třídy.

No, ale stejně mi pořád zůstala takové to, že věřím, že nějaká nepřirozená existence existuje a dohlíží na nás. Úplný ateista nejsem. A kdo vlastně je striktní ateista? Podle mě nikdo. Každý v něco věří, ať už v nadpřirozeno nebo sám v sebe.

Díra až do Austrálie

22. dubna 2010 v 20:03 | Fiera |  Deníček
Zdravím přátelé,
tak jakpak se dneska máte? Já přímo skvěle. No je to myšlený i trošku ironicky, ale to bych teď nerozebírala. :D

Vlastně já tu hodlám rozebírat něco jinýho. Předem upozorňuju lidi, se hodně slabým žaludkem, aby to nečetli. 
A o co že vlastně teda jde? Tak jsem prostě byla v úterý u doktorky. S tím svým úžasným palečkem- to víte tři bradavice na jednom místě to není normální. Já holt musím mít vždycky něco extra. :D Takže jako, šla jsem tam s tím, že mi to bude dloubat. No a po pravdě jsem se vůbec nespletla. Fakt, že jo. Takže teď mám v palci dvě díry až do Austrálie. To jako fakt. A nejlepší na tom je, že ona paní doktorka prohlásila, že je to jen povrchová ranka. No nevraždili byste za to.
Druhou opravdu "pozitivní" věcí je, že chodím jako MORON. Sice někteří tvrdí, že to není tak hrozný, ale já vím své.

Jináč škola celkom v pohodě, když vezmu v úvahu, že máme tento týden nějak moc zemplu a dějáku. :D to víte chybí třídní tak nevědí, co nám dávat :D

No a včerejšek v klavíru jako mazec. Čtyřručku, kterou nemám problém zahrát čistě jsem mrvila jak nejvíc to šlo. Učitelka zase něco kecala: "já vím, to ti vzadu" No a Denča byla mimoc, cože to učitelka kecá. A učitelka na to, že já vím, o čem mluví. Mimochodem jsem úpa mimo pokaždé, když tohle spustí. Ale hlavně, že já vím. No tak slíbila Denči, že jí to příště vysvětlí. Tak to budu muset od ní pak zjistit.

Dnešek v pohodě. Jsem se ulila z těláku. Ono stejně by asi moc nešlo cvičit, když nemůžu pořádně chodit. :D

Tak a to je všecko,
takže se mějte
vaše FIERUSHKA

příjemný podvečer přeji

19. dubna 2010 v 21:17 | Fiera |  Deníček
Tak vám všem přeji příjemný podvečer,
jak jste přežili dnešní den? Já celkem v pohodě. Když nepočítám testík z češtiny. No jo měkký tvrdý i/y je v pohodě, ale ty čárky. To je na pytel. Zase bude pětečka jen kvůli tomu, ale tak co, kdyby ta ehmm učitelka dávala normální věty tak nic takovýho není. :D

Jináč jsem byla zkoušená z ajiny. No a jako na to, že jsem to faktyš neviděla to dopadlo dost dobře.

Taky byly rodičáky. A na tříčtvrtěletí mi vychází samý dvojky, kromě jedniček z dějáku, těláku, bižule a češtiny(což teda nevím kde to učitelka vzala) a asi další tři mezi jedničkou a dvojkou. No když tak o tom uvažuju, že bych to do konce roku udržela a stáhla, tak bych měla vyznamenání. Ale to se mi nepovede, takže nic. :D

Abych nezapomněla zmínit to co mě dneska nejvíc času zabralo. Byl to zemák. No jo jsme byli na kompech a něco jsme tam udělali a zbytek dostali za D.Ú. Takže jsem nad tím strávila 135 minut svého vzácného času. A to ještě zejtra beztak zjistím, že to mám blbě a úplně něco jinýho než mělo být.

Taky jsem se dozvěděla, co zase vyváděla babča. No jo je to děs už je to stará paní takže se jí to v hlavince trošičku motá. A pak nám dělá takový psí kusy.

No zejtra se chystám k doktorce. A jako poprvé v životě mám z doktorky respekt. Páč mi bude vydloubávat bradavici. To bude bolet- au au.

Tak se mějte krásně,
Fierka jde čísti 4 díl House of night.

GOOD NIGHT my Dears.

Krátký druhý život Bree Tanner

18. dubna 2010 v 17:07 | Fiera |  pro chvíle pohody
The Short Second Life of Bree Tanner: An Eclipse Novella (Twilight Saga) (Hardcover)
Tak lidi Stephenie Meyerová sepsala další knihu. Ti z vás, kteří pravidelně navštěvujete její stránky, tak už o tom víte, ale pro ty co ne, tak tu přináším stručné info.

Nová kniha se jmenuje Krátký druhý život Bree Tarner, novela k Zatmění.

Jak už název vypovídá, v knize se Stephenie zabývá tím, jaký byl život Bree, která se objevila v Zatmění, od proměny v úpíra až po smrt.

Stephenie se jak0 výraz díků svým fanouškům rozhodla celou knihu zveřejnit na svých stránkách. Takže pokud umíte anglicky, budete mít možnost si ji přečíst. A samozřejmě kniha bude i v klasické papírovné formě. :D

A jak dlouho budeme na tento příběh (v originále samozřejmě) čekat?
Kniha vychází 5. června 2010

zdroj obrázku: amazon.com


Blíž ke knize, doplněno 10.6.2011

Proč jsem četla?
Byla jsem zvědavá na "příběh v příběhu", navíc jsem ji dostala k Vánocům. Takže když už je doma, tak proč si ji nepřečíst.
O čem kniha je?
Kniha vypráví příběh Bree ode dne, kdy se proměnila v upírku. Přes život ve "smečce" novorozených a řekněmě přátelství s pár novorozenými až po její neslavný konec- popravu.
Hodnocení
Kniha měla "šťávu" rychlý spád, překrásné líčení událostí jak to ve "smečce" chodí. Breeina zvědavost a inteligence další její vlastnosti. Jako doplnění k jiné knize- povedené. Prostě čtení jedním dechem.
Celkově: 90 %

Přeji krásné Skoropoledne

17. dubna 2010 v 12:00 | Fiera |  Deníček
Ahojda přátelé,
tak vám všem přeji krásné skoropoledne. Doufám, že si užíváte sobotu. Já už jsem si stihla zajet do města. Koupit si dvoje rifle(mohla jsem mít troje, páč se mi ještě jedny strašně moc líbily a i mi seděly jen byly nízkého sttřihu, což já nesnáším, takže by mi při menším předklonu vykoukl ven celej zadek) a košili. Ale taky i košili Joenie a bráchanci, snad se jim budou líbit.  Mimochodem moje a Joeniena košile je fialová .
Teď mám za sebou menší výpomoc mamině s vařením.

Hnědé oči

16. dubna 2010 v 22:49 | Fiera |  Music of my heart

Docela hezká písnička od Lady Gaga.


Tříhodinový pokec o ničem....

16. dubna 2010 v 22:33 | Fiera |  Deníček
Ahojda lidičky,
tak se vám po delší době opět hlásím v rubrice deníček. Tentokrát to nebudu probírat den po dni, ale jen se zmíním o těch, kde se něco víc příhodilo. :D

Začnu tedy minulým víkendem. V sobotu ráno mě vytáhli v sedm ráno, což nebylo moc příjemný, jelikož jsem se trošku zapomněla a šla spát až v půl 3. Byli jsme u bábičky, dopoledne se trošku poklízelo a chystaly se obložené mísy. Měl totiž přijet na návštěvu babiččin bratr s manželkou. Odpoledne jsme strávili na zahradě sázením dalších důležitých i méně důležitých rostlin na zahrádce. Kolem páté přijela návštěva a zdržela se asi do desíti. My jakožto omladina jsme to kolem osmé vzdali a šli mastit jen tak ze srandy Canastu, ale nepočítali jsme to. Než se všechno poklidilo a dojelo dom, tak byla půlnoc.
Druhý den se jelo do Brna k tetičce na oslavu narozek. Jako fajn den. Po dlouhé době jsem viděla trošku vzdálenějšího příbuzného(bratranec ob koleno), kterej je momentálně přes 2 metry vyskokej. To byl dost šok. :D Dom jsme dorazili až k večeru.
Takže jsem měla poněkud rozlítanej víkend. Až jsem zapomněla, že v pondělí píšem z fyziky. Docvaklo mi to až v buse cestou do školy- dostala jsem za 2 ale mohlo to bejt i za jedna, kdybych si debil v jednom vzorečku nedala že se to rovná Fí ale U. No jo prostě debil.

Ve čtvrtek jsem zašla mrknout na stavební veletrhy na BVVčko. Jsem se tam holt chtěla podívat, že už jsem tam dlouho nebyla. A musím, říct, že letos toteda jako nic moc nebylo. Ovšem v pavilonu s nábytkem mě zaujala jedna taková úžasná hra, že jsem si ji musela pořídit. Mimochodem máti teď s ní blbne, ji to nějak chytlo. :D No a mě taky :D A pak jsme tam ještě pořídili úžasné povlečení.

Dneska nás bylo ve třídě místo 27 jen 17, i když první hodinu jen 16. Takže se učitelům s náma ani nic moc nechtělo probírat, tak nám pouštěli videa, k probírané látce. No jo nízký počet trval už od včerejška, asi to bude tou vypukající střivnochřipkovou epidemií. :D
Odpoledne jsem šla navštívit sousedku. Tedy lépe řečeno jsem byla pozvaná na zákusek, jelikož ve středu oslavovala narozky. No a světe div se, zasekla jsem se tam na 3 a půl hodiny. Přičemž se v půli k nám přidala ještě Leňa no a celou tu dobu se kecalo o ničem. No řekněte, znáte něco lepšího než sáhodlouhé hovory o ničem? Já teda ne? I když hovory o něčem taky nejsou od věci, ale většinou netrvají tak dlouho.

Tož se mějte fajně,
vaše Fieruš.

PS: jsem byl za posledních 9 dní nějak moc častokrát v Brně :D

Život s tuleni 2/2

8. dubna 2010 v 21:45 | Fiera |  Povídky
Takže jak jsem slíbila, přináším vám druhou část povídky Život s tuleni. No trošku mě mrzí, že jste to ještě nikdo neokomentoval, ale tak co není může být, že jo. :D Ještě přikládám jednu z písniček, kterou jsem měla u písání puštěnou snad se bude líbit i ta. :DTak já to nebudu obkecávat a tu je povídka. Pěkné počtení.
PS: Ten konec je takový jaký je, jelikož tak mi ten sen skončil. Ne, že by se mi nechtěl vymýšlet konec, ale takhle se mi to prostě líbilo víc. 


"Měla jste pravdu," oznámím paní Greenislandové druhý den ráno, když se vrátím do jejího domečku, "stalo se něco strašného." Jen se na mě soucitně podívá: "Tak co se stalo?" "Turisti, němečtí," prohlásím s povzdechem a začnu jí vyprávět události předešlého dne. "Tak to se posaď a poslouchej, teď ti budu vyprávět já," prohlásí stařenka jakmile skončím svůj příběh, "ještě jsem to nikomu nikdy neřekla, ty jsi první komu to budu vyprávět." Přikývnu a zaposlouchám se do příběhu staré paní.
"Můj příběh se začal dva roky poté, co jsem dokončila střední školu ve městě kousek odsud, kde jsem žila. Tou dobou jsem byla zasnoubená. Milovala jsem přírodu, a tak jsem se s kamarádkou rozhodla dojíždět na toto místo a sledovat život tuleňů. Hned první den se mi přihodilo to co tobě s Corim, vůbec jsem to nechápala, a tak jsem se s tím nikomu nesvěřila, ani své kamarádce. Čím častěji jsme sem chodili tím moje a Arejnino pouto sílilo. Nakonec jsem se rozhodla po 2 měsících skončit s pozorováním vrátila se do města. Taylorovi jsem řekla, že mám svoje důvody se sem přestěhovat a je jen na něm jestli souhlasí nebo ne. Že ho mám ráda, ale pokud s tím nesouhlasí, tak se naše svatba ruší. Odpověděl mi, že mě miluje nadevše na světě. Několik měsíců jsem zůstala ve městě poté jsme společně vybudovali tenhle domeček, vzali se a přestěhovali se sem. Před pár lety Arjna zemřela. Taylor si ji oblíbil, ale nikdy se o našem poutu nedozvěděl. Zemřel loni v létě." zakončila stařenka svůj příběh. A já konečně pochopila, proč hned poznala, co se mezi mnou a Corim stalo, ještě než jsem jí to stačila vylíčit. "To je dojemný příběh."řekla jsem jen. "Kdy odjíždíš?" zeptala se náhle. "No nemám moc času. Během dneška, si všechno nachystám a zítra ráno se vyrazím."

Konečně po čtyřech dnech se dostávám do Sisimiutu, asi největšího městečka zde v Grónsku. Kde se nachází i letiště. Je to docela zvláštní být zase zpátky v civilizaci. Po několika hodinách se mi podaří zajistit si let do Ottawy, ale jelikož nemám peníze budu si to muset odpracovat- tím se tady na letišti zdržím do zítřka. Aspoň, že mám zase možnost se po čtyřech dnech připojit k síti se svým notebookem, který toho se mnou už dost zažil. Po připojení najedu do mailu, kde na mě vybafne spousta spamových zpráv a jen 3 použitelné. Od našich, kteří odpovídají, že se těší až přijedu. Od sestřenky, která se nemůže dočkat až mě opět uvidí. A třetí od Egona Klause, který, jak zjišťuji při otevřní e-mailu, je oním mladíkem s turistické lodi. Napsal mi svoji adresu- bydlí v Lipsku- a poslat slíbenou fotku. Výborně, konečně vím, kam přesně mám svoji cestu směřovat. Je skvělé, že je z Lipska jelikož jsem tam už několikrát byla, takže by neměl pro mě být problém to tam najít, hlavně když vezmu v úvahu svůj výborný orientační smysl, který mi už tolikrát pomohl. Na všechny e-maily odpovím a dám se do práce.
Podobný osud mě čeká i na letišti v Ottawě, kde se však zdržím déle, v Paříži a Berlíně. Po 23 dnech se tedy konečně dostávám do Lipska.

You're not sorry

8. dubna 2010 v 19:39 | Fiera |  Music of my heart
Tak zase jedna krásná písnička. Tentokrát od Taylor Swift s názvem You're Not Sorry. Takže zapněte repráky(případně nasaďte sluchátka) a poslechněte si ji.

Tělák pro zdraví

8. dubna 2010 v 19:35 | Fiera |  Deníček
Ahojda všichni, 
tak jsem se rozhodla napsat článek na téma týdne. A popravdě téma Zdraví náramě zapadá to toho, co jsem vám chtěla zdělit. :D

Po týdnu jsme měli tělák, jakože nesuplovanej. Cvičilo nás pouhých osm a tématem dneška bylo běhání. Takže jsme vyběhly od školy k řece a pak takovým okruhem kolem řeky zpátky. Takže to zabralo celou hodinu. Přičemž jsme to v půlce přerušili protahováním.
S podivem jsem zjistila, že uběhnu víc než bych si myslela- vzhledem k tomu, že nemám žádnou fizičku a neumím při běhání dýchat. 
Ale pořád to nemění nic na tom, že jsem asi čtvrtinu musela ujít, jelikož jsem to vážně už nemohla udejchat.  S kamoškou, která na tom byla na chlup stejně jako já jsme si řekly, že jsme udělali aspoň něco málo pro naše těla a zdraví. :D

Při pomyšlení, že nás to čeká příští týden opět jsem celá natěšená, že zase uděláme něco pro zdraví. :D

PS: Dokonce se našly holky, který na tom byly hůř než já. To jsem tedy vážně nečekalo. Takže mě to potěšilo.

A Fine Frenzy

7. dubna 2010 v 20:42 | Fiera |  Music of my heart
Celkem fajná písnička s pěkným videoklipem.

Život s tuleni 1/2

5. dubna 2010 v 21:50 | Fiera |  Povídky
Pár větiček na úvod. Tohle je jednorázová povídka, která je založena na opravdu podivném snu, který se mi zdál včera v noci. Tím vlastně upozorňuji na to, že to je dosti nereálné- tedy některé věci jako koupání v ledové vodě a tak podobně. :D Musím říct, že mi to přišlo vtipné a tak jsem se to rozhodla sepsat. No a jelikož mi to trošku nevyšlo délkou tak to dělím na dvě části, tohle je první další předpokládám na středu až pátek podle dostatku času. Tak jsem zvědavá jak na to zareagujete. Přeji příjemné počtení.

"Cori," zavolala jsem na své oblíbené tulení mládě, se kterým jsem se už hodnou chvíli čvachtala ve vodách Severního oceánu kousek od Grónska, "je čas se vrátit." Cori začal plavat směrem ke mě a já věděla, že mi rozumí. Společně jsme začali plavat zpátky k pevnině. Po pár hodinách se ocitáme na pláži, na kterou právě svítí zapadající slunce a tak se na písku položíme a necháme se posledními slunečními paprsky zahřát. A mezitím jsem přemýšlela o svém pobytu tady v Grónsku: Přijela jsem sem zhruba před měsícem, abych to zkoumala život tuleňů pro svoji vědeckou práci. Nejsem vědkyně, spíš jsem se během posledního roku na střední zamilovala do biologie a ekologie. Tak trochu patřím mezi Greenpeace, proto jsem sem přijela. Vlastně spontání reakce. Procestovala jsem se sem z Evropy přes několik Asijských zemí, zemí Jižní Ameriky, Státy, Canadu a dostala se až sem. Kousek od této pláže jsem objevila jakousi chatu, ve které bydlí postarší paní Greenisland, která svůj život zasvětila přírodě a zdejším živočichům a po celou dobu tak trochu u ní bydlím. O okolí toho věděla hodně, ale o téhle pláži neměla tušení. Pláž je totiž malá a velmi obtížně přístupná, ale hned vedle je pláž, na které sídlí tuleni a ze které jsem se sem dostala přes moře. Vlastně mě na ni zavedl Cori- tuleníí mládě, se kterým jsme propojeni jakýmsi zvláštním poutem, díky němuž nemám problém plavat v ledové vodě a chladné podnebí. Sama nevím jak to pouto vzniklo, ale víme o něm oba už od prvního okamžiku co jsme se potkali. Slunce už zcela zapadlo, pohladila jsem Coriho po hlavě: "Mela bych jít." Cori se na mě podívá a vydá jakési zavrční, kterým mi jasně dává najevo, že nechce abych odešla. "Dobře tak dneska zůstanu zůstanu," usměji se na svého zvířecího kamaráda a pohodlně se uvelebím zpátky do písku a za chvíli usnu.

Velikonoční pondělí

5. dubna 2010 v 15:47 | Fiera |  Deníček
ahojky, 
opět se hlásím, abych vám tu vyklopila své "srdíčko". 
Začnu druhou polovinou soboty, která nebyla nijak extra zajímavá. Jen se jelo k bábičce, sešla se většina famílie, hodila se řeč a to bude vše.

Včerejšek byl taky celkem normální den.Dopoledne nějaké to napísání úkolů do matiky a půlka do semináře. A odpoledne hurá k bábuške. Opět rodiná slezina dokonce už i příbuzenstvo z Prahy. :D A to tak vše. Zkejslo se tam opět na dlouho.

No a dnešek poklidný den. Miluju pohádky tak jsem koukala na Pyšnou princeznu a Statečného kováře. :D A teď jsem se vrhla na počítač, že bych si mohla vypracovat referát do zemplu. :D
Tak uvidíme jak mi to vyjde. :D

Tak zatím vaše Fieruš

Make a wave

3. dubna 2010 v 10:39 | Fiera |  Music of my heart
Takže konečně jsem si byla schopná najít jednu určitou písničku- konkrétněji duet Demi a Joe(a) :D Make a wave. A opravdu zdařená písnička to je. :D

Dobré dopoledne všem

3. dubna 2010 v 10:32 | Fiera |  Deníček
Tak a je tu prázdninový víkend, tedy sobota. A musím říct, že probuzení se mi vůbec nelíbilo. Jelikož jsem se vzbudila v sedm, jenže se mi podařilo znova usnou a něco se mi zdálo a kupodivu hezkého(to že si nepamatuju co je druhá věc), znáte to takovej ten příjemnej pocit, když se vám zdálo něco pěkného. No a během snění mě probudí máti, abych vstávala a to úplně bezdůvodně jen tak. A to bylo teprva půl osmé. No nevraždili byste kvůli tomu? Já teda měla stochutí.
Asi po půlhoďce se máti rozhodla, že chce žlutý kvítí na hrob a nějakou žlutomodrou (modrou :D)kytku na stůl. Takže jsme byli s tatíkem vysláni do města, abychom nějaké ty květy pořídili. No a já jela jako řidič. No docela dobrý, auto mi dneska chcíplo jen při rozjezdu za barákem. :D No jo jsem zapomněla šlápnout na plyn, což je trošku na prd, když se chcete rozjet. :D
Ale tak pořídili jsme kvítka celkem šťasně a dom jsme taky dorazili v pořádku. Teď už jen počkat do brzkého oběda a tradá k bábuške. To zase bude, jestli bude mít to svoji úžasnou náladu. :D

Takže se zatím mějte,
vaše Fiera

Obhajoby&Paříž

2. dubna 2010 v 19:11 | Fiera |  Deníček
Nyní malý přesun ke středě.
Středa byla tento týden posledním dnem školy. A pro nás jakožto studenty septimy to znamenalo, že budem celý den koukat na to jak se daří maturantům obhajovat jejich závěrečné práce.
Musím, říci, že to bylo podle mě mnohem užitečnější než se učit a dokonce to bylo fajn. Opravdu jsem si z toho něco odnesla. A to nepočítám jen to, jak by se správně měly obhajovat prezentačky, ale i několik zajímavých informací.
Odpoledne jsme v klavíru poprvé s Denčou sehrávaly čtyřručku. Jako fajné. Poprvé se nám to podařilo. Další pokusy už tak skvělý nebyly. Ale pár pokusů stojí za zmínku. Jedním z nich je, když se má hrát 4 rukama a obě jsme nějak nezvládly  levou ruku tak jsme obě hrály jen pravou. Vypadalo to opravdu zajímavě. Dalším "super" pokusem bylo to, když jsem si v jednom místě zrychlila tempo a pak jsem přestala hrát aby to neznělo moc divně, pak se znovu napojila a zase zrychlila a dostala z toho záchvat smíchu. No proč ne, že jo. :D Příští tejden to bude větší sranda jelikož se budem sehrávat se sborečkem, a ta skladba se mi vůbec, ale opravdu vůbec nelíbí.

Včerejšek probíhal celkem v poklidu. V 11:15 jsem jela do Brna. Celý odpoledne jsem lítala s Julií po obchodech, abych se mrkna na nějakej bágl do školy, páč ten starej mi už dosloužil. Nakonec jsem si ho aji pořídila sice o něco dražší než jsem počítala, ale co už.
Večer o šesté jsme měly(s Julií) naplánovanou přednášku o Paříži. Opravdu velmi vyvedená. Sice bych podotkla, že to bylo spíš pro lidi, který u v Paříži byli, jelikož se to netýkalo těch nej věcí jako Eiffelovka, Notre Dam atd., ale spíš hezkých míst, kam vás cestovka nezvede. Takže jsme z toho byly obě nadšené.

No a dnešek, jsem se těšila, že to bude den klidu. Jenže ouha jsem se vzbudila, přišla do kuchyně a najdu dopis na A4 od matky, co všechno mám udělat. Fajn, takže díky tomu téměř celý den někde. Ale tak co už stalo se no. :D

Tak se mějte vaše
Fiera