Prosím o zhodnocení povídky Byl to Osud na motivy The Vampire Diaries >zde<

Květen 2011

American Stage- opět se rozjíždí

26. května 2011 v 21:52 | Fiera |  American Stage
Dámy a pánové, velectění čtenáři povídek,
po delší odmlce s Manon opět rozjíždíme povídku American Stage. Pokud jste ji někdy četli a alespoň trošku se vám líbila, tak je to určitě dobrá zpráva. Před chvíli jsme zveřejnili její už 14. kapitolku. Přečíst si ji můžete >>>zde<<<.

A jestliže jste povídku dosud nečetli, tak všechny dosud zveřejněné a sepsané kapitoly jsou k přečtení na našich společných stránkách zzs-fm.blog.cz.

Doufám, že se ze začtete (ať už od začátku nebo opět) a zanecháte i nějaký ten komentář.

Vaše Fiera

PS: Jen mě tak napadlo, že se ještě nějak moc neobjasňoval název povídky. Už před nějakou dobou mi někdo říkal, že to máme špatně, že STÁŽ není anglicky STAGE. Ono to tak možná vypadá, že by se to mělo jmenovat podle toho. Ale hlavním důvodem slova "stage" v názvu je dějiště povídky. Takže doslovný překlad "americké jeviště" je myslím celkem příhodný.

ústně zmaturováno

25. května 2011 v 14:01 | Fiera |  Deníček


Zdravím přátelé,
tak se vám tu hlásím se zprávou, že jsem ústně úspěšně odmaturovala.

V pondělí dopoledne mě to čekalo. Slézaní se jednotlivců naší třídy, nejvíce vynervovaní ti, kteří maturují až ve středu (tedy dnes). Zahájení ústních maturit a přivítání předsedy maturitní komise, na které jsme se měli dostavit na 7:30. Dlouho nic, ale pak se konečně začlo zahajovat. A co se neprojevilo, smysl naší třídy a třídniho pro humor. Holt my si ze všeho musíme dělat legraci, dokonce i když jsme vynervovaní. Dokonce nám tam přišel dát proslov i pan starosta, kterého náš místopředseda, jež měl zahajovací proslov označil za předsedu městského úřadu. Reakci všech přítomných si asi dokážete žive představit. No co, jsme holt úsměvem zářící za všech okolností.
No a v 8:00 už to všechno začalo. První dotyčná šla na potíko. V 8:45 jsem zahájila své ústní maturity i já losováním otázky do angliny. A pak už to všechno mělo rychlý spád, biologie a zakončení češtinou.

Kupodivu jsem si vytáhla v aj i biologii témata čislo 19, jsem si říkala, že si je snad vytáhnu aji v češtině. Nakonec jsem si v čj vytáhla 5 pod kterou se mi schovávala Božena Němcová se svojí Babičkou. No a v biologii jsem si vytáhla otázku krev, to byla jedna z člověka, kterou jsem nejméně chtěla. Jsem se do toho celkem dobře zamotala. Takže, když nám pak hlásili známky, tak jsem nevěřila uším, že mi dali za 1. Jsem čekala spíš 2 nebo 3, podle toho, co jsem jim tam řekla.

Ale pravdu povědíc, ústní maturita je celkem v pohodě. Jsem měla pocit, že učitelé jsou trošku nervóznější než my, takže, proč se stresovat, když se stresují okolo. A kupodivu na to jaký jsem příšerný trémista, tak jsem nebyla skoro vůbec nervózní. Do teď se tomu divím.
Nejlepší rada, co před maturou- pořádně se vyspat. To jsem udělala já, večer usla a spala až do rána. Žádné brzké buzení nebo noční můry. Prostě klídeček. Fakt se sama sobě divím.

No a ještě to pořád nemám za sebou příští týden mě čekají písemné, v pondělí čeština, ve středu a v pátek matika. A páteční večer bude završen (po)maturákem. Na ten jsem opravdu zvědavá. A až někd kolem 17. nebo 20. 6. maturitní výzo. Bože to je ještě tak daleko.

A včera jsem si byla napsat přijímačky na ekonomku. Moc pěkné. Příjmačky jsem jakože úspěšně udělala. Teď jen zbývá zjistit kolik lidí je předemnou a jestli budu nebo nebudu přijata, ale moc bych tomu přijetí nevěřila. Tak uvidíme.

Tož se mějte hezky,
vaše ústně zmaturovaná Fieruš

PS: Užívejte se krásných slunečných a téměř letních dnů. Nikdy nevíte, kdy jaká sopka "bouhne" a bude konec teplým letním dnům.

Turandot- Giacomo Puccini

22. května 2011 v 10:45 | Fiera |  Divadla
opera italského skladatele Giacoma Pucciniho, kterou jsem navštívila s rodinou a kamarádem ze Španělska, jež toužil zhlédnout nějakou tu operu. Představení jsme navštívili v úterý 17. května.

A přiznávám, že ačkoli Pucciniho hudbu jsem doposud moc neznala a děj jsem zase příliš do podrobna nestudovala. Jen jsem se koukla, že to má být pohádkový příběh, byla jsem příjemně překvapena.


Možná, že na tom měl svůj podíl i poměrně strašidelný plakát, propagující tuto operu.


Děj: Pekingská princezna Turandot opovrhuje muži a nechce se vdávat. Aby odradila potenciální manžele vymyslí si zdánlivě nesplnitelný úkol. Ten kdo si ji chce vzít za ženu musí nejprve uhádnout její tři hádanky, pokud neuhodne přijde o hlavu. To však nápadníky, kteří jsou uhranuti princezninou krásou neodradí, a tak rok co rok končí pod rukou kata několik mladíků z královských rodů.
Až jednoho dne přichází úkol plnit neznámý princ. Podaří se mu uhodnout všechny princezniny hádanky, avšak ona si ho stále nechce vzít. Princ se rozhodne, že princezně oplatí stejnou mincí. Má uhodnout jeho jméno a před svítáním je vyřknout. Pokud se tomu tak stane, princ skončí v rukou kata. Pokud ne, Turandot si ho bude muset vzít.

---spoiler= rozuzlení příběhu číst na vlastní nebezpečí---
Princezna se rozhodno za každou cenu zjistit jméno neznámého. Kdo jméno nezná přichází o život. Aby toto vyvražďování skončilo přivádí královští "rádci" klauni princovu otrokyni Liu. Ta však prince miluje a aby i on dosáhl své lásky obětuje pro něj život a jeho jméno neprozradí.
Avšak princ nechce aby kvůli němu umírali další lidé a ještě před svítáním Turandot prozradí své jméno. A vkládá tak svůj život do jejích rukou.
Když přijde čas zkoušky Turandot prohlásí, že princovým jménem je Láska.
---konec spoileru---

Jak se mi líbilo: Poutavé představení s pohádkovým námětem. S krásnou hudbou, ve které byly slyšet i tóny orientu. A vůbec tedy nevadilo, že opera je nastudována v italštině. Nádherné kostýmy, občas trošku úsměvné jen potrhly výraz pohádkového děje.
Nejlepší však byli šašci, kteří příběhem jako by prováděli. Zpočátku se zdáli milí, a pak se jevili jako "podrazáci" trošičku. Ale jejich party se mi asi líbily nejvíc.

Na konec ještě připojuji obrázek, těchto klaunů, šašků, bláznů, rádců či co všechno vlastně jsou.


A Liu s princeznou Turandot ze scény, kdy se Turandot snaží jistit jméno neznámého.


zdroj obrázků: ndbrno.cz


Empty, empty, empty...

19. května 2011 v 18:45 | Fiera |  Music of my heart
Jen tak náhodou si proplouvat youtubkem a něco hledat a najít něco jiného úžasného. Co je krásně melodické a naprosto dokonalé jako podbarvení, při učení. Jelikož to člověk nezná a moc to nevnímá. A když si to poslechne potom při plném vnímání je naprostosto okouzlen. Prostě nádherná slova, melodie. No já z té písničky prostě nemůžu. Jsem prostě do ní momentálně zaposlouchaná.
Oním kouzelným dílem je Empty od skupiny The Click Five (http://www.youtube.com/watch?v=380_OKfxESk&feature=youtu.be)
zdroj videa: youtube.com

Díky, státní maturito aneb za necelé čtyři dny...

19. května 2011 v 18:30 | Fiera |  Deníček


Zdravím přátelé,
tak koukám jaképak to máme téma týdne. A je jím maturita. Kterou poslední dobou tak nějak žiju, nebo spíš kvůli ní moc nežiju.

Prostě teď mám svaťák. Takže učení na druhou. A musím přiznat, že opravdu děkuji státní maturitě, díky ní se připravuju jen na tři ústní zkoušky. Jelikož matika je písemná a čeká mě až 1. června. A ještě ke všemu na ústní část státní maturity z češtiny se nemusím učit žádné "telefonní seznamy" spisovatelů a dob atd. Stačí mi víceméně jen rozbory 20 přečtených knížek a vědět něco málo o jejich autorovi. To má sice nějaké ty užší specifikace, které to musí splňovat, ale není to tak strašné. A ještě se musím naučit rozbrat neumělecký text, slohový postup, útvar atd. a konec. Takže vlastně téměř žádné učení.

Opravdu si nedokážu představit, že bych maturovala postaru. Učit se takových blafů 4 krát cca 25 otázek. Bohatě mi stačí jen 28 do bižele, ze které mi přijde, že pořád nic neumím. A jen prolítnout pár témat do ajiny, jelikož tam nemluvíme žádnou čtvrťhoďku na jedno téma. Ale asi tak 5 minut na 3 různá témata, z čehož jedno je popis obrázku. A jen letem světem knížky do čj. Opravdu jsem vděčná té proklínané státní maturitě, že ji máme. Asi jsem divná, já vím, ale opravdu ji shledávám mnohem jednodušší, než byl starý systém.

A když už jsem u toho, tak mě zkládání zkoušek z dospělosti čeká v pondělí dopoledne. A setsakramentsky rychle se to blíží. Ohh jé, ať už je úterý a mám to za sebou a přitom, ať maturuju až za delší dobu, abych se pořádně doučila biolu. Tedy ne, že bych si myslela, že to pomůže, ale tak co.

A víte, co je ještě podivnější. Nějak na mě nepadá ten stres. No jestli to na mě padne v neděli odpoledne, tak teda do pr. Jsem myslela, že se budu skládat o svaťáku, když jsem se neskládala v průběhu roku. A ono pořád nic. Začínám se fakt sebe bát.

No a všechno se to točí kolem maturit, tak spolužačka házela na FB odkaz. Jak se správně obléci k maturitě. Článek najdete >>zde<<. A tak nějak zjišťujeme, že největší problém jsou boty, páč se všechny chystáme v páskatých či s otevřenou špičkou, což je "nepřípustné". Ale co už, kvůli matuře si nebudu kupovat nové boty.

Tak se mějte,
vaše učením zdeptaná, přesto státní maturitě vděčná FIERA

DCOM Lemonade Mouth- Music

17. května 2011 v 9:23 | Fiera |  Music of my heart
Zdravím přátelé,
tak mám tento týden svaťák. No a včera večer, abych se po učení trošku odreagovala jsem se dívala na nový DCOM film Lemonade Mouth. A abych přiznala, bylo tam pár docela pěkných písniček. Nebo přinejmenším, mně se líbily. Tak vám jich sem pár hodim, abyste měli co dělat.

Tahle písnička je z úplného začátku, kdy se hlavní protagonisté poprvé střetávají.


Druhá pochází z míst, kde je ve filmu menší "citová krize". A oni si uvědomují, že nejsou jen skupina, ale stali se z nich přátelé. Takhle písnička se mi asi líbila nejvíc. Hlavně ten začátek.



Třetí a poslední, kterou sem přidám se ve filmu vyskytuje několikrát. A rohodně mě zaujal začátek, jak je tam jen pár rozložených akordů zahraných na klávesy, troška zpěvu a pak to nakopnout. Taky mě celkem zaujalo, jak do toho zakomponovali hodně rychlý "rap", že ani pomale není rozumnět, co říká/zpívá.


zdroj videí: youtube.com

Tak a to je ode mě zatím všechno. Tak se mějte,
vaše Fiera

PS: koukala jsem, že mi nějako zmizely obrázky v menu a v záhlaví a nemám tam odkazy. By mě vážně zajímalo, co se s tím stalo. Naprosto nechápu jak je to možné. A štve mě to.

A už visí, pozdě, ale přece aneb i slza nám zkropila tvář

12. května 2011 v 18:07 | Fiera |  Deníček


Takže opět zdravím,
dnes to prostě musím napsat do dvou článků. Jelikož si obojí zaslouží své názvy a navíc v jednom článku by to nevyznělo.

Takže tento článek se týká dneška. Dnešek byl totiž pro naši třídu posledním dnem na tom našem ústavu zvaném gympl. A tak jsme se domluvili, že to pojmeme trošku slavnostněji oblečení a se šerpami. Docela jsem zírala, že nás dorazilo oproti obvyklému počtu 15 lidí v tomto týdnu plný počet až na 3 výjimky. Jinak den celkem v pohodičce.
První hodinu místo dějáku jsme jen řešili, kolik lidí už je vlastně přijatých na vysokou. Ať už podle výsledků přijímaček nebo odpuštění zkoušek. A teda řeknu vám, že celkem dost. Snad všichni kromě pěti lidí.
Pak jsme během dne dolaďovali náš katastrofální program na zítra a dárky na rozloučenou pro naše kantory. No a při dodělávání těch dárků, začalo kapat pár slziček. Tak nějak začalo přicházet to, že už je konec. Ale zítra to teprve přijde. ;)

No a den jsme vršili poslední večeří (okt)páně, ehmm chci říct posledním společným obědem oktávy v jídelně. Celkem sranda. KDyž si 15 lidí, kteří chodí na obědy srazí 4 stoly posedá si a bouchá patery Rychlý špunty. Nejlepší malé děti ze základky na nás koukaly se slovy: "Oni zase nejsou tak velcí." :D Copak za to můžem, že u nás ve třídě všichni nemají dva metry? :D My jsme raděj na mozky než na výšku postavy. :D

Taky jsme ke stolu přizvali našeho třídního. A ten nám vykládal takové zajímavé věci. Ale mám pocit, že dost tím maskoval dojetí, že už mu odcházíme. :D I když jsme byli jeho třídou jen 3 roky. A z Rychlých špuntů si dělal dobře srandu.

No a abych nezapomněla. Tak jsme dneska dostávali výzo. Ale tentokrát to je o něco málo horší než o pololetí. Jen 9 lidí ( a já mezi nimi, heč) mělo vyznamenání. Ale zase na druhou stranu byla ve třídě jen jedna jediná čtyřka. A to ještě u člověka, který v životě čtyřku neměl. Takže se to neobešlo bez rýpnutí, jestli si to musel vyzkoušet, jaké to je mít na vysvědčení čtyřku. :D
Jinak mě docela vyvedlo, že jsme je dostávali, jelikož jsem myslela, že se předává zároveň s maturitním. Ale prý je to zase nějaká nová vyhláška nebo co. Že dostáváme výzo před maturitou.
Ale stejně nevíc mě pobavilo, když přišel třídní s výzem a dvěma balíčky papírových kapesníčků, na něž ukázal a prohlásil: "To jsem dones, kdyby se někdo rozbrečel." Stejně si myslím, že to donesl hlavně pro sebe, páč vypadal na to, že kdyby někdo začal ronit slzy tak začne taky. Byl takovej načnutej. Ale to víte chlapčisko, prostě to nepřizná.

Každopádně jsem zvědavá na zítřek. Za prvé na to, jak to ponesou učitelé, protože mám pocit, že některým jsme opravdu přirostli za ten čas k srdci. A za druhé na ten náš trapnej program.

No nic tak se zatím mějte,
vaše tak trochu načatá (k vzpomínkovému breku) Fiera

To se stane když se sejde priveľa kreativních, inteligentních a talentovaných lidí

12. května 2011 v 17:40 | Fiera |  Deníček


Zdravíčko přátelé v překrásný čtvrteční podvečer,
tož jsme se včera ve třídě opět sešli, aby se doladilo finále posledního zvonění. Ale co se nestalo. Nejenom, že máme dosti velké prdlajs. Oproti programu loňských maturantů opravdu nemáme absolutně nic. Ale také jsme se zhádali. To víte půl třídy proti druhé půlce a to jen kvůli tomu jestli zmínit naši bývalou třídní. I když jsme se s ní moc nemuseli, zastávala jsem názor větší půlky :D (asi o 3 lidi), že by se měla alespoň ze slušnosti zmínit. Nebudu tu rozebírat nic blíž. Nebylo by to fér. Ale tohle mě vytočilo.
S tím totiž pak souvisela i věc, že určití členové třídy začali do zbytku rejpat, že to né a tamto taky né. A sami houby udělali.
Pak se řešily další možnosti, padala spousta návrhů, ale většina byla zavrhnuta jednou nebo druhou stranou. A u toho držkování. "To je moc takové, To je moc makové, To by nevyznělo,atd." No prostě děs.
Ale upřímně se vůbec nedivím, že to dospělo až k tomuhle. Jelikož v naší třídě se nachází mnoho kreativních a inteligentních jedinců. Kteří se prostě umí vyjádřit a říct svůj názor.
Ono je totiž víc kreativních lidí horších než jeden. V takovém případě totiž stačí názor a tvorba jednoho a žádné mnohomozkové dohadování.
Ale tak co, nakonec se to přece jen trošku vyřešilo. Nicméně to nemění nic na faktu, že to bude zítra dost děs.

Ještě že jsem musela odejít včera o něco dřív, jelikož jsem šla do klavíru. Kde to byla celkem pohodička. Jelikož v úterý dopoledne byly předehrávky na absolvák, a tam se mi zadařilo. Tak jsme včera po dlouhé době hrála The Phantom of the Opera. Tokovou tu ústřední melodii.
Dokonce se nám v úterý zadařila téměř bez chyby zahrát i šestiručka. :D Kupodivuju já jsem ji tedy nezvrtala, ale holky se jednou trošku sekly na druhém klavíru.

No a když už jsem v tom retrospektivním proudu, tak zmíním ještě pondělí. :D To byl krásný den. První dvě hodiny trávené v hudebně zpíváním za doprovodu bubnů, basy a kytary. Prostě nice.
Božský byl i tělák, ve kterém nás na rozloučení cvičilo 12 z 15 přítomných lidí ve třídě, ku podivu 6 kluků a 6 holek. Takže jsme se rozdělily do dvou družstev 3holky 3 kluci proti 3 holkám a 3 klukům. A dvakrát si zahráli přetahovanou, několikrát s pokusili o skákání přes dlouhé švihadlo a nakonec jsme hráli softball. A kupodivu nám to i šlo. Několikrát se nám povedlo autovat se ze vzduchu.
Možná se trošku divíte, proč jsme byli s klukama. Ono je to tím, že naše učitelka nacvičovala s mažoretkama na páteční Majáles. Takže jsme byli pod vedením učitele kluků. A tělák byl tak fajn, jelikož byl poslední za naší existenci na gymplu, a tak jsme jej měli zcela ve vlastní režii. ;)

No a to jest prozatím vše,
vaše Fieruš

Na každého jednou dojde

6. května 2011 v 13:39 | Fiera |  Music of my heart
Tak jak už jsem se zmiňovala, připravuje se naše třída na poslední zvonění. A u nás se to většinou nese v duchu přetextovávání nějakých písniček. Scének atd.
No a spolužačka prostě skvěle přetextovala písničku od Joan Osborne- One of Us. A název tomu dala Na každého jednou dojde. NEbudu sem psát přetext, páč by to pak na poslední zvonění nebyla taková psina. Ale prostě úžasně mě u toho přepadla nostalgie. Vzpomínání na těch 8 let prožitých (přežitých) na našem ústavu.
A abych trošku chytla frázování tak si onen originál pouštím pořád dokola. (a divím se, že mi z toho ještě nehrabe) Proto nemůžu odolat a musím písničku přidat i sem.
TAk příjemný poslech.

zdroj videa: youtube.com


PS: Předpokládám, že si asi podle názvu přetextu a melodie písničky dokážete tu jímavou nostalgii představit.

14. kapitola- Předvánoční dárek

6. května 2011 v 13:30 | Fiera |  Vy jste trojčata???
Zdravím přátelé, tak jsem měla trošku času, abych sepsala kapitolku k Trojčatům. Kapitolku jsem chtěla psát už několikrát, ale vždy mi toho něco vlezlo. TAkže jsem neskutečně ráda, že konečně jsem našla čas, abych ji mohla napsat. I když se vám to možná nebude zdát, tahle kapitolka bude asi jednou z docela stěžejních. Tedy podle toho jak mám namyšlen děj. Je tu jedna opravdu důležitá část. :D Tak schválně jestli poznáte která. :) Ale to bych teď nechala plavat.
Omlouvám se za případné překlepy a chybky, snažila jsem se jich vyvarovat. :D A přeji příjemné počtení.
vaše Fiera

PS: Když zanecháte nějaký komentář (i kritický) tak se nebudu zlobit. :D

Kapitola 14.- Předvánoční dárek
Ruku v ruce jsme se se Siriusem vraceli do hradu. Byla jsem ráda, že jsme cestou nepotkali mnoho lidí, protože ta dámská část těch, které jsme potkali, na nás koukala, tedy spíš na mě, jako na nestvůru, kterou je třeba zabít. Vůbec jsem z toho neměla dobrý pocit, na tak nenávistné pohledy jsem nebyla zvyklá. A také mi bylo jasné, že za chvíli bude celá škola vědět: "Pupilová a Black to dali dohromady" a to mě také dvakrát netěšilo. Ani jsem si neuvědomila, že s rostoucí nervozitou z nenávistných pohledů tisku Siriovi ruku se stále větší silou. Došlo mi to, až když se ke mně naklonil a do ucha mi zašeptal: "V pořádku?" Němě jsem přikývla a povolila stisk ruky.

"A hele naše dvě nové školní celebrity,"přivítal nás pronikavý Andyin hlas při vstupu do společenky. "Teď už chápu, to ranní zabavení,"zasměje se Lily. Kouknu na Jamese, který jen pod poznámkami děvčat krčí rameny a protáčí oči v sloup. A s mým novým klukem jé to zní tak divně, ale hezky si vyměníme pobavené pohledy a zamíříme k našim přátelům. "Tak jak slyším, tak už vám to ani nemusíme oznamovat. Zprávy se tu šíří rychleji než rychlostí světla,"zaculím se na ně. Odpovědí mi je jen pobavené přikývnutí. "Tak vítej zpátky v partě,"prohlásí James s naprosto vážnou tváří, obřadně si stoupne a podává mi ruku. "Děkuji vám, pane,"zahlásím též s kamennou tváří. A naši přátelé se mohou potrhat smíchy.
***

Make it or Break it

4. května 2011 v 19:16 | Fiera |  Filmy
Tak před nějakou dobou jsem objevila seriál Make it or break it. Taková typická americká slátanina, která mě však i přes to oslovila. A proč? Protože je to z prostředí sportovní gymnastiky. A já, když jsem byla ještě malá holčička, sportovní gymnastiku dělala. Tedy ne tak profesionálně. Ale pár děvčat, se kterými jsem cvičívala (sice ne moc dlouho,ale přesto) se dostal docela vysoko. Jedna z nich byla v roce 2008 na Olympiádě v Pekingu na tuším 24. místě, což je úspěch. No řekněte.
zdroj obrázku: tvclash.com

A o čem, že je vlastně seriál?
Do Rocku přijíždí "nové maso" Emily Kmetko, aby se přidala do týmu ke třem zdejším nejlepším gymnastkám. Cílem všech je být nejlepší, uspět na národním šampionátu a dostat se tak do národního týmu a reprezentovat svoji zemi. A samozřejmě se za pár let dostat na Olympiádu 2012.
A co by to bylo za seriál, kdyby to toho tvůrci nezamíchaly spoustu osobních dramat, soupeřivé intriky? Takže se v tom tohle všechno najde.

A u toho všeho si můžu v klídešku zavzpomínat, jak jsem nikdy gymnastika nebrala, ale když jsem měla světlé chvilky jaké to bylo fajn. :D A docela bych to vrátila. :D OVšem to už je ale dávná hudba minulosti. :D

Už se to blíží

4. května 2011 v 18:43 | Fiera |  Deníček


Zdravím přátelé,
tak už se mi to blíží. Už jen 7 dní na střední škole a šlus. Bože můj to je síla. A už i vím, kdy maturuju. Heč v pondělí 23. května dopoledne a na první zkoušku, konkrétněji ajinu, nastupuju v 8:45. Takže na mě prosím všici myslete a držte mi palce.
A v úterý si pěkně skočím udělat přijímačky na VŠ. A ve středu si půjdu postěžovat do klavíru. A v pondělí si napíšu do češtiny slohovku a didaktickej test, a pak se objevím na našem ústavu ještě ve středu a v pátek. Napsat si matiky. A úplný konec. Na slavnostní předání výza asi nebudu moct, páč mám zápis na jednu VŠ a zkoušky na druhou. TAkže celkem vtipný, jak se to vešlo do jednoho dne. Ale třeba ministerstvo bude líná a ještě ten den mít výza nebudeme.

Každopádně teď vrcholí přípravy na dokončení tabla. Hej trošku nestíháme. Jelikož se první pokusy nezdařily, a tak se muselo něco přefocovat. No přece nebudeme vypadat jako lamy ne? Vždyť je to tablo propánajána a uvidí nás celý maloměsto. :D Jen abychom to stihli do posledního zvonění.

Též konečně začínáme řešit program posledního zvonění. Jedna velice schopná spolužačka napsala přetext písničky. Taková mega vlna nostalgie mě zachvátila. Jen jsem zvědavá jak to vyzpíváme. I když naše třída, bych se ani nedivila, kdyby nám z toho vyšel harmonickej pětihlas. Jakože kdysi jsme zpívala Barbar Ann pětihlasem. A učitelka z nás brečela, jak se nám to krásně dařilo (a žádnou ironii v tom nehledejte prosím! ona tam totiž není!).

Ehmm to bude asi všechno, co jsem chtěla.
Tak se mějte,
vaše maturující Fiera