Prosím o zhodnocení povídky Byl to Osud na motivy The Vampire Diaries >zde<

Srpen 2011

english versus spanish versions of songs

31. srpna 2011 v 8:16 | Fiera |  Music of my heart
A zase tu mám něco do rubriky s hudbou. Tentokrát jak už napovídá název souboj anglických a španělských verzí písniček. A k tomu jsem si vybrala dvě interpretky.

A které písničky jdou do téhle bitvy? V první řadě to bude Demi Lovato se svou novinkou Skyscraper versus Rascacielo. Obsahově by se dalo říct, že jsou to písničky stejné lišící se pouze tím jazykem, ve kterém jsou zpívány. A já se vás ptám, která verze se vám lépe poslouchá, anglická nebo španělská?
Tak a tady k poslechnutí verze anglická:
A zde verze španělská:

Byl to Osud

30. srpna 2011 v 23:45 | Fiera |  Povídky
Zdravím přátelé. Tak mě nějako zachvátila inspirace na jednorázovou povídku s tematikou Upířích deníků, v hlavní roli s mým oblíbeným Damonem. No a dneska jsem se to tak nějak pokusila "hodit na papír" jak se říká. Zvláštní je, že tak jak většinou nemám inspiraci na název povídky, tady jsem měla hned tři a nevěděla, který zvolit. Nakonec jsem zvolila poslední. A myslím, že po přečtení budete (snad) souhlasit, že se název hodí. Jinak se omlouvám všem příznivcům Damona za to, že jsem trošku zabila jeho úžasnou povahu. Ale ono by to s ní asi moc nešlo.
Ehm, už nechám toho okecávání. A popřeji příjemné počtení. Samozřejmě komentáře na ne/kvalitu a ne/povedenost uvítám.
 
Byl to Osud

Dlouhovlasá brunetka seděla na posteli uprostřed pokoje v tureckém sedu, rukama opřenýma o matraci si podbírala hlavu a očima sledovala řádky v knize. Ale nevěnovala jim příliš velkou pozornost. Její myšlenky se ubíraly jiným směrem, zabývaly se přípravami na její odjezd zpátky domů.

Valíme se do hlubin

28. srpna 2011 v 22:32 | Fiera |  Music of my heart
Zdravíčko miláčkové,
tak jsem si říkala, že tu už hodně dlouho nepřibylo nic do téhle rubriky. Jo no člověk lítá někde nebo si překládá. Ale u toho překládání si pouštím hudbu. Já vím jsem pošuk. Ale mně holt nejde překládat, když je naprosté ticho. :D No a jelikož jsem se tak nějak poslední dobou seznámila s interpretkou Adele (tedy ne osobně, to abyste si nemysleli), tak sem prostě musím hodit dvě její písničky.

První z nich je Rolling in the deep jak už nejspíš některým napověděl titulek článku. A u téhle písničky miluju ten ve videoklipu tu část jak se tam třesou ty skleničky s vodou. :)

A druhá je písnička je také poměrně dost známá Set Fire to the Rain. Nemůžu si pomoct, ale strašně se mi líbí to hudební ztvárnění. Jak tam jakoby v pozadí tak něco cinká. A pak se z toho jemného stává takové "drsnější křičení do větru". I když slova jsou taková trošku žhavá a přeslazená. Ale k poslouchání bez přílišného přemýšlení se to dá.
zdroj videí: youtube.com

Bloodlines- chapter 3- překlad (část II.)

28. srpna 2011 v 21:42 | Fiera |  Skladiště aneb co se jinam nevešlo
Tak přátelé, opět vás zdravím a přináším vám překlad druhé části třetí kapitoly. A musím přiznat, že jsem se v jedné části opravdu nasmála. Konečně se tu poprvé objevují vampýři a dhampýři. A miluju tu Keithovu reakci a Adrianovu povahu atd. Jó hádáte správně, je to ta část, kde jsem se nasmála. Ale přiznávám, že vtipný je i úplný závěr kapitolky. Takže přeji příjemné počtení a omlouvám se za překlepy. Tykání vykání prosím berte s rezervou, je podle toho jak si myslím, že by si tykli nebo vykli. :)
PS: Díky za komenty a u téhle části očekávám i reakce na děj. ;)
Kapitola 3.- část II.
Nevěděla jsem co na to říct. Jasně otce jsem nesnášela, ale stále to byl můj otec. Udělal hodně těžkých rozhodnutí, kvůli Alchymistům a já jsem věděla, že nezáleželo na tom jak jsme nechtěli, ale práce Alchymistů byla důležitá. Lidé museli být před existencí vampýrů chráněni. Dozvědět se o jejich existenci by vyvolalo paniku. Nebo hůř, některé slabší povahy by se staly sluhy Strigojů kvůli jejich nesmrtelnosti a eventuálnímu zaprodání svých duší. To se stávalo častěji, než jsme byli ochotni připustit.

"To je v pohodě, mami," řekla jsem konejšivě, "jsem v pohodě. Už nemám potíže, a také jsem ve Státech." Vlastně jsem si nebyla tak docela jistá jestli část o "potížích" je pravda, ale myslela jsem, že ji to uklidní. Stantonová mi řekla, abychom naše umístění v Palm Springs drželi v tajnosti, ale říct, že jsem stále doma tolik nezraňovalo a máma si mohla myslet, že je to jednodušší práce než ve skutečnosti byla. Mluvily jsme spolu ještě chvíli než jsme zavěsily a ona mi řekla, že slyšela o mé sestře Carly. Na vysoké bylo všechno v pohodě, což mě potěšilo. Zoufala jsem chtěla zajistit něco o Zoe, ale odolala jsem zeptat se mámy. Bála jsem se, že kdyby jí předala telefon, zjistila bych, že je na mě stále naštvaná. Nebo hůř, že se mnou vůbec nechce mluvit.

Do postele jsem šla smutná, přála jsem si abych se mamce mohla svěřit se všemi svými obavami a nejistotami. Nebylo to to, co normálně matdky s dcerami dělají? Vím, že by ji to potěšilo. Byla jsem ta, která měla problém s tím být zcela oddaná tajemstvím Alchymistů a přitom být normálním teenager.

Bloodlines- chapter 3- překlad (část I.)

27. srpna 2011 v 23:46 | Fiera |  Skladiště aneb co se jinam nevešlo
Zdravím přátelé, tak slíbená přeložená polovina třetí kapitoly je tu, snad se vám bude líbit. Už je po kontrole, takže by měla být bez zbytečných překlepů, ale kdyby přece jen se nějaký objevil, tak se za něj omlouvám, holt však nikdo nejsme dokonalý.
A ještě odpověď pro Noru-kiss: Prázdniny končí a pomalu začíná školní rok, mám teď trošku moc naplánovaných věcí. Taky začínám na VŠ, takže vůbec nevím jak to bude. Nechci nic slibovat. Prostě vůbec nevím jak to bude. Ale rozhodně se chystám dopřeložit 3. a 4. kapitolu Bloodlines. Nechci tedy nic slibovat, ale ani nevylučuji, že když bude čas, tak bych mohla nějakou kapitolu přeložit.
PS: Nemohla jsem odolat a musela jsem si najít jaké že to auto vlastně Sydney nakonec má. Takže když kliknete v textu na název auta otevře se vám obrázek. ;)

Kapitola 3.- část I/II
Jízda do Palm Springs bylo utrpením.
Byla jsem vyčerpaná, protože mě vytáhli z postele uprostřed noci, ale když Keith usedl za volant nebyla jsem schopná usnout. Myslela jsem na příliš mnoho věcí: Zoe, svoji reputaci, začínající misi... Mé myšlenky se stále točili v kruhu. Prostě jsem se chtěla vyřešit všechny problémy ve svém životě. A Keithovo řízení nebylo nic, co by mě méně zneklidňovalo.

Byla jsem také nešťastná, že mě otec nenechal rozloučit se s mámou. Stále znovu opakoval, že bychom ji měli nechat spát, ale já jsem znala pravdu. Bál se, že pokud zjistí, že odcházím pokusí se nás zastavit. Po mé poslední misi byla vzteklá: Sama jsem prošla půlku světa, bez jakéhokoliv náznaku o tom jaká bude moje budoucnost. Máma si myslela, že Alchymisté mě špatně využili a řekla tátovi, že se zdá správné, když se mnou skončili. Netušila jsem, jestli by mohla zasáhnout do plánů dnešního večera, ale nechtěla jsem riskovat, že by šla místo mě Zoe. Opravdu jsem neočekávala vřelé a velkolepé rozloučení s otcem, ale cítila jsem se špatně, když jsem odcházela a neměla urovnané věci se sestrou a matkou.

Když začalo svítat, pouštní krajina Nevady se přeměnila v záplavu červené a měděné záře, úplně jsem vzdala všechny pokusy usnout a rozhodla se nabrat síly. Na benzínce jsem si koupila půltrový hrnek kávy a nabídla Keithovi, že budu řídit zbytek cesty. Ochotně se vzal volantu, ale místo aby raději spal, také si koupil kávu a zbytek cesty jsme klábosili. Pořád pevný se svým postojem jsme přátelé, až jsem si raději přála jeho dřívější nepřátelství. Byla jsem odhodlaná nedat mu jakoukoliv možnost o mně pochybovat, tak jsem se snažila usmívat a náležitě přikyvovat. To bylo poměrně těžké, když jsem neustále skřípala zuby.

Zpátky z výletu a hned na pole

27. srpna 2011 v 22:59 | Fiera |  Deníček
Ahojda lidičky,
tak jsem zpátky z Polska. Přijela jsem sice už včera večer, ale byla jsem po celém dni ve vlaku tak šíleně utahaná, že jsem se najedla a šla spát. Děsivé, že?

Určitě si říkáte (Dobře já vím, že si to nikdo neříká, ale líbí se mi to napsat.) jak mi ta návštěva dopadla. Přiznávám, že jsem se trošku bála jak to všechno dopadne, jestli bude opravdu čekat na nás na nádraží nebo ne. A jestli se poznáme. Tedy ne, že bychom se za ty dva roky nějak extra změnili. Ale přece jenom už je to nějakou dobu, že ano. Ale když jsme dojeli na místo určení sestřenka upozornila: "Hele támhle je nějakej kluk s holkou, ale to asi nebude on, že?" Mrkla jsem a bylo mi jasné, že je to náš kamarád, i když stál k nám zády. Ale přesto malé zrnko nejistoty bylo, proč má sakra sebou holku? je to sestra? přítelkyně? Když se utočil a uviděl nás oči se mu rozářili štěstím stejně jako nám, že jsme se konečně shledali. Dívka nám byla představena a naše odhady byly absolutně špatné. Žádná sestra ani přítelkyně, jen kamarádka. Pořádně trhlá kamarádka. Ale v dobrém slova smyslu.

Takže spousta zážitků, prohlídka Warzawy a koneckonců i noví přátelé. A teď už jen všichni doufáme, že se příští rok uvidíme znovu. Prostě celkově to byly nejlepší dny letošních prázdniny. A ačkoli jsem doma jen několik hodin, už teď se mi po nich stýská. Zvláštní jak někteří lidé člověku přirostou k srdci. Kruciš stala se ze mě citlivka. :) :(

No a ještě bych podotkla, že jsme tam měli celkem příjemně, nebylo nijaké extra tropické vedro. A odpoledn nám propršela, ale přesto tam bylo fajně. Zato, když jsme přijely včera dom, tedy jen co jsme vylezly z vlaku, myslela jsem, že padnu. Ve vlaku vyklimatizováno na 23°C a venku 32°C. Jó to byla parádička, šok jak svíčka akorát na zkolabování.
No a ještě malé vysvětlení proč se vám ozývám až takto v sobotu v noci. To víte, přece mě musí za hezkého počasí ihned využít, a tak jsme šli ráno vybírat brambory. A načasovali jsme si to skvěle, sotvaže jsme skončili, začalo foukat a ochlazovat se. Normálně se nám do večera tady ochladilo o 20 °C, si asi dovedete představit jakou kosu jsem pak klepala. :D

A divili byste se, k našemu milému překvapení jich bylo hodně a jsou relativně veliké. Z takového malého "záhonku", který jsme dneska vybrali toho bylo vážně dost. Jsem zvědavá jak na tom bude druhé pole. To je větší, ale myslím, že tam to už taková sláva nebude, vzhledem k tomu, do jak nepřipravené půdy se to selo. Ale dobrá zpráva je, že by nás na vybírání druhého mělo být poněkud více. Takže bude sranda. Ve více lidech, se totiž lépe dělá. Vykecáváte spolu a jedete jak mašiny, takže si ani skoro nevšimnete, že už to máte skoro všechno hotovo.


Tak se mějte,
vaše Fierush

PS: Za chvíli jak to pročtu a poopravím překlepy bude ta slíbená přeložená část 3. kapitoly Bloodlines. ;)

Odjezd směr Poľša

23. srpna 2011 v 8:30 | Fiera |  Deníček
Zdravím přátelé,
tak dnes ráno odjíždím směr Polsko. Jedeme se sestřenicí navštívit na pár dní kamaráda. Tak nám držte palečky, abychom zvládly cestu vlakem v pohodě a nic nám nebránilo a nezkazilo náš výlet.

Zdržím se tam jenom dva dny a dva dny taky zabere cesta. Takže nejdřívější opětovné moje kecy čekejte v pátek večer nebo až v sobotu.

Během své nepřítomnosti jsem původně měla v plánu přednastavit zveřejnění překladu třetí kapitoly Bloodlines. Sice mám půlku přeloženou, ale ještě neprošla alespoň letmou kontrolou překlepů. A myslím, že tentokrát jich tam bude opravdu hodně. Takže kvůli kvalitě zveřejněna bude až po mém návratu.

Jinak všem děvčatům, které komentovaly překlad děkuji. A ještě jednou podotýkám, pokud sesmolím čas, tak přeložím i 4 kapitolu. A když ne. Tak holt nic no. :D Ale budu se snažit zvládnout to.

Tak snad to tu beze mě přežijete těch pár dní,
tož pac a pusu Fiera

Bloodlines- chapter 2.- překlad (část II.)

20. srpna 2011 v 10:41 | Fiera |  Skladiště aneb co se jinam nevešlo
Tak a druhá část kapitoly. ;) Doufám, že oceníte tu práci. Blbě se to překládá páč si pořád přeblikávám z textu angl do českého. A nemůžu to prostě mít před sebou obojí. :D Já vím, budu si stěžovat, jsem strašná. Ale proč ne. ;) Tak si užijte druhou půlku a nezapomeňte mi sdělit své dojmy. ;) PS: omlouvám se za případné překlepy, ale snad to přežijete. :)
Kapitola 2.- část II/II
"Abe Mazur?" posmíval se Michaelson. Poškrábal se na své šedivé bradce: "Ano. Jsem si jistý, že je expert na to, kdo je a není neškodný."

Mé srdce se při tom jméně sevřelo, ale snažila jsem se to nedát najevo. Nereaguj, Nereaguj. Přikazovala jsem svému obličeji. Po hlubokém nádechu jsem se velmi, velmi opatrně zeptala: "Je Abe Mazur ten Moroj, který půjde s Jill? Už jsem se s ním setkala...ale myslela jsem, že jste říkala, že ten kdo půjde bude Ivaškov." Pokud v rezidenci bude Abe, věci se výrazně změní.

"Ne," odpověděl posměšně Michaelson, "nikdy bychom tě neposlali s Abe Mazurem. Prostě jen pomáhal s realizací tohoto plánu."

"Co je tak špatného na Abe Mazurovi?" zeptal se Keith. "Nevím, kdo to je."
Když Keith mluvil pozorně jsem studovala jeho obličej, hledala jsem jakýkoli náznak klamání. Ale nic. Jeho tvář byla nevinná, otevřená zvědavost. Jeho modré oči- nebo spíš oko- zračilo vzácnou zmatenost kontrastující s obvyklým všechno-vím-všechno-znám arogancí. Abeho jméno mu nic neříkalo. Vydechla jsem, ani jsem si neuvědomila, že jsem tajila dech.

"Mizera," řekla Stantonová nevýrazně, "ví příliš mnoho o věcech, o kterých by neměl vědět. Je užitečný, ale nevěřím mu."
Mizera? To bylo slabé označení. Abe Mazur byl Moroj jehož ruská přezdívka- zmeja, had- mluvila za vše. Abe mi prokázal mnoho laskavostí, takové za které jsem musela oplatit velkým riskováním. Jedním takovým oplacením bylo pomáhat Rose při útěku. Vlastně on to nazýval oplácením, já tomu říkala vydírání. Nijak jsem netoužila potom se s ním znovu setkat, nejvíc proto, že jsem se bála co bude chtít příště. Frustrující na tom bylo, že jsem neměla nikoho, za kým bych mohla jít a žádat o pomoc. Moji nadřízení by nereagovali moc nadšeně kdyby zjitili, že kromě svých jiných vampírských sólo akcí, s nimi uzavírala vedlejší dohody.

"Nikomu z nich se nedá věřit," poukázal můj otec. Uděl Alchymistické gesto proti ďáblu, kreslící pravou rukou kříž na svém levém ramenu.

Bloodlines- chapter 2- překlad (část I.)

20. srpna 2011 v 8:38 | Fiera |  Skladiště aneb co se jinam nevešlo
Zdravím přátelé, díky jedné dobré duši (Takže poděkujte nikusskolanocihp.), která upozornila na další zveřejněné kapitoly z Bloodlinesu. Takže vám přináším překlad druhé kapitoly. Jó jo, místo čučení na bednu jsem si překládala. Tak snad se bude líbit. Páč mě se kapitola líbila. Konečně alespoň nějaká odpověď na to jaký vztah má Sydney a Abe. ;) Tak čtěte. A za komentáře budu ráda.
Kapitola 2.- část I/II
Pár lidí zalapalo po dechu, nepochybně nad Keihovými slovy "milovnice upírů". Žádné z těch slov samo o sobě nebylo tak děsivé, ale dohromady... vlastně to bylo něco, k čemu měli Alchymisté odpor ve své podstatě. Bojovali jsme abychom ochránili lidi před vampýry. Nařknout někoho, že je v blízkém vztahu s těmitu creaturami bylo tou nejhnusnější věcí. Když se mě dříve ostatní Alchymisté vyptávali byli velmi opatrní ve svém vyjadřování.

Keithův výběr byl všecho všudy nemravný. Horowitz byl naštvaný místo mě, otevřel pusu jak chtěl odseknout nějakou kousavou odpověď. Ale po rychlém pohledu na Zoe a na mě si to rozmyslel a raději zůstal zticha. Michaelson si však nemohl pomoc aby zabrblal: "Všechny nás ochraňuj." A pokřižoval se.

Nenaštvalo mě tak to, jak mě Keith oslovil (i když pomyšlení na to mrazilo). Naštvala mě spíš dřívější poznámka Stantonové. Víme, že jsi žádal Zoe.

Keith pro tento úkol požadova Zoe. Mé rozhodnutí držet ji od všecho dál ještě víc posílilo. Při pomyšlení na to, že by s ním šla pryč, jsem sevřela pěsti. Každý si tu myslel, že Keith je příkladné dítě, ale já ho znale lépe. Žádná dívka- zejména moje sestra- by s ním neměla zůstat sama.

"Keithe," řekla Stantonová s lehce varovným hlasem, "můžu respektovat tvé pocity, ale nejsi v pozici, abys mohl někoho takhle nazývat."

Zrudl. "Palm Spring je moje místo. Má právo ovlivňovat to, kdo vkročí do mého teritoria."

"Rozumím tomu, jak se cítiš," prohlásil můj otec. Neuvěřitelné. Pokud jsme já nebo Zoe pochybovaly o Keithovi jako autoritě, náš otec neváhal a seznámil nás s tím jaká máme "práva"- nebo spíš, že nemáme žádná.

Jedno léto u nás Keith pobýval- mladí Alchymisté to tak během tréniku dělají- a můj otec ho začal považovat za syna, kterého nikdy neměl. Nicméně mezi námi a Keithem byl dvojí metr. Čas a vzdálenost ho očividně nezmenšily.

"Palm Springs může být tvoje místo," řekla Stantonová "ale tenhle úkol pochází z míst organizace mimo tvůj dosah. Ano, jsi nepostradatelný pro koordinaci, ale nejsi tu hlavní autorita." Měla jsem podezdření, že Stantnová během svého dne několika lidem pár vrazila, narozdíl ode mně, a teď jsem měla pocit, že chce Keithovi pár vrazit. Bylo vtipné, že se stala mým obhájcem, potom, co jsem si byla jistá, že mi nespolkla historku o využití Rose k vylepšení mé kariéry.

Keith se viditelně uklidnil, moudře si uvědomující, že vybouchnout jako dítě mu nijak nepomůže. "Rozumím, ale prostě se bojím o úspěšnost této mise. Znám obě dívky Sageové. Už před Sydneyiným "incidentem" jsem měl o ní pochybnosti. Domníval jsem se, že z toho vyroste, proto jsem se neobtěžoval dřív nic říct. Ale teď vidím, že jsem se mýlil. Zpátky k tématu, myslel jsem, že Zoe by byla lepší volbou pro tuhle rodinnou pozici. Bez urážky Jerede." Věnoval mému otci něco, co pravděpodobně měl být okouzlující úsměv.

Během toho se mi stávalo těžsím a těžším skrývat svou nedůvěru. "Zoe měla jedenáct, když jsi byl u nás," řekla jsem, "Jak si proskrista mohl dojít k takovým závěrům?" Ani na okamžik jsem mu nevěřila, že měl tenkrát o mně "pochybnosti". Aspoň ne úplně na začátku. Pravděpodobně měl pochybnosti ten poslední den, který u nás trávil, když jsem odhalila jeho temné tajemství, které skrýval. To, byla jsem víceméně přesvědčena, bylo to o co tu šlo. Chtěl mě umlčet. Mé dobrodružství s Rose, byla jednoduše jen výmluva, jak se mě zbavit.

"Zoe byla na svůj věk vždycky vyspělá," prohlásil Keith, "někdy stačí jen říct."

"Zoe nikdy neviděla Strigoje, dokonce ani Moroje! Pravděpodobně, by byla v šoku, kdyby se s ním setkala tváří v tvář. A to se týká většiny Alchymistů," poukázala jsem. "Ať už pošleš kohokoliv, musí být schopen zdržovat se v jejich blízkosti a nezáleží na tom, co si myslíš o mých důvodech, já jsem s nimi pobývala. Nemám je ráda, ale vím jak je tolerovat. Zoe nemá víc jak základní výcvik, který celý proběhl u nás doma. Všichni stále opakují, že tohle je velmi důležitý úkol. Opravdu chceš riskovat, jak to dopadne kvůli nezkušenostem a neopodstatnělým obavám?" Zakončila jsem, hrdá sama na
sebe, že jsem zůstala chladná a podala tak rozumný argument.

"Ale jestli měl Keith pochybnosti už před lety..." nadhodil znepokojeně Barnes.

"Zoein výcvik, je pravděpodobně pořád ještě dostatečný," řekl můj otec.

Ještě před pěti minutami podporoval, abych šla já místo ní! Je tu vůbec někdo, kdo mě poslouchal? Bylo to jako bych najednou byla neviditelná, když tu byl Keith. Horowitz byl stále zaměstnán uklízením svého tatérského náčiní, ale při Barnesově poznámce se posměšně poznamenal.

"Řekl jsi magická slova- před lety. Keith tenkrát nemohl být o mnoho starší než jsou teď děvčata." Horowitz zavřel svůj kufřík, ledabyle se opřel o zeď a zkřížil ruce. "Keithe nepochybuji o tobě, tedy ne tak docela. Ale nejsem si jistý, že tvůj názor není založen na vzpomínkách z dob kdy jste byli všichni děti."

Podle Horowitzovy logiky, právě řekl, že jsem stále ještě dítě. Ale o to mi nevadilo. Jeho jednoduše pronesená poznámka způsobila, že Keith prostě vypadal jako idiot. A jemu to taky došlo a zrudl.

"Souhlasím," řekla Stantonová, která byla očividně netrpělivá, "Sydney chce tohle zlo, které chce málokdo. Vlastně to znamená, že bude muset žít s vampýry."

Chce tohle zlo? Ne tak docela. Ale chci ochránit Zoe za jakoukoliv cenu a znovu získat svou důvěryhodnost. Pokud to znamená zkřížit plány Keithovi Darnelovi, pak...

"Počkat," zvolala jsem, když mi došla slova Stantonové, "řekla jste žít s vampýry?"

"Ano,"opověděla Stantonová, "i když se skrývá, ta Morojská dívka potřebuje budit zdání normálního života. Myslíme, že jsme zabili dvě mouchy jednou ranou, když jsme ji zapsali na soukromou internátní školu, máme pod kontrolou její vzdělání i ubytování. Můžeme ti zařídit, abys byla její spolubydlící."

"Neznamená to... neznamená to, že budu muset chodit do školy?" zeptala jsem se trochu zmateně. "Už jsem absolvovala." Přinejmenším střední školu. Už několikrát jsem dala otci jasně najevo, že bych ráda šla na vysokou. A stejně tak mi dal najevo, že se nemyslí, že by to bylo nezbytné.

"Vidíte?"řekl Keith a využil tak příležitosti, "je příliš stará, Zoe je věkově blíž."

Fotodeníček- Madeira, část 3.

18. srpna 2011 v 9:06 | Fiera |  kde jsem byla?
A další várka foteček asi už poslední. Kdybych chtěla ukázat všechno, tak bych tu mohla být hodně dlouho ještě.

Tak trošku jsme cestovali po ostrově jak už jsem se krásně zmínila. Asi nejpůsobivější byl pro mě výlet,kde jsme se zastavili na třetím nevyším vrcholu Madeiry- Pico de Arieiro, který je vysoký 1818 m. Dá se tam krásně vyjet autobuse i autem. A je tam krásný výhled. Fotečka z cesty na vrchol.
way to Pice de Arieiro

A tady už snímeček, který je focen z vrcholku. Tedy konkrétněji se jedná o zachycení turistické cesty vedoucí na sousední vrchol- měl by to být ten nejvyšší Pico Ruivo
mountain's path


Fotodeníček- Madeira, část 2.

17. srpna 2011 v 19:19 | Fiera |  kde jsem byla?
Tak a druhá várka fotek z Madeiry je tu.

Hlavním městem ostrova je Funchal rozlohou třetí nějvětší město Portugalska. Nevím jestli je to i s přilehlými vesničkami, které s občas do něj počítají nebo ne. Ale ať už tak či tak. Řekla jsem si, že sem nebudu dávat fotky Funchalu. Ale spíš z těch několika málo menších vesniček z jeho okolí.
První takovou zastávkou byla vesnička Monte, ve které se nachází kostel panny Marie z Monte- patronky ostrova (první obrázek) a 15. srpna je její den. Státní svátek na počest panny Marie z Monte. A takto to měli před oslavami vyzdobené kolem kostela. Spousta papírových kytiček a uvnitř na oltáři také sice už živými květinami nešetřili. (obrázek druhý) Vím je to trošku tmavé, ale myslím, že účel to splňuje.
The Church in Monte

Fotodeníček- Madeira, část 1.

16. srpna 2011 v 22:01 | Fiera |  kde jsem byla?
Zdravím přátelé,
tak jsem se dobrala k protřídění foteček a k tomu, abych vám jich pár ukázala. :D

Ale nebudu tu nějak oddalovat. A hned sem hodím první obrázek. Na kterém je zachycen východ slunce. Jsem na ně tak trošku ujetá. :D To kolečko uprostřed není sluníčko, je to jen nějaký flek na objektivu. Jinak je to výhled z našeho pokoje. Pěkný, že?
sunrise


Návrat

15. srpna 2011 v 19:13 | Fiera |  Deníček
Zdravím přátelé,
hlásím návrat z Madeiry. Jsem k smrti utahaná a nevyspalá. Jó Fieruš zase jednou nespala 24 hodin v kuse a nemá to na ni zrovna ozdravné účinky. Takže si jde povybalovat, poklidit a usnout k televizi.

Zítra, když se zadaří bude několik slibovaných foteček.

Tak se zažím mějte,
vaše Fieruš

PS: Nesnáším zpožděné lety, když ani nedají přibližnou informaci o velikosti zpoždění.

Madeira- Portugalsko

8. srpna 2011 v 13:32 | Fiera |  kde jsem byla?
Zdravím přátelé,
jak už jsem vám dříve oznámila odjela jsem na týden pryč. Možná se i mezi vámi najde pár takových, které zajímá, Kam že jsem se to vlastně vydala.

Takže tentokrát jsem se vydala do země, kterou jsem doposud nenavštívila. Touhle zemí je Portugalsko, tedy ne tak docela. Nejela jsem totiž na pevninu, ale na jeden menší ostrov v Atlantiku, který pod Portugalsko patří a jmenuje se Madeira.

No a teď pár fakt o portugalsku:

Oficiální název: Portugalská republika
Rozloha v km2: 92 391
počet obyvatel: 10 700 000
Hlavní město: Lisabon
měna: 1 euro = 100 centů
jazyky: portugalština
PS: Beru foťák i s nabíječkou, tak snad pořídím pár slušných fotek a po příjezdu tu bude "fotozápis".

Fierka odlétá

7. srpna 2011 v 15:42 | Fiera |  blog
Zdravím milí návštěvníci,
dnešní den nám oznamuje, že je 7. srpna 2011 a Fierka právě dneska zhruba v jedenáct večer odlétá z pražského letiště Ruzyně na týdenní dovču.

A kromě toho, že si krásně vyráží na dovču tak je i o rok starší. No chápete to, blé. Ale jo, aspoň jednu výhodu to má. Od tedy jsem k narozkám dostala skvělou básničku. Jako fakt, jsem se u ní skvěle nasmála. Teda oni se vlastně nasmáli všichni, kteří ji četli. I když je to trošku s nadsázkou to zbásnění. :D

No nic, tak se tu beze mě mějte celý týden krásně. A v týdnu čekejte miničláneček o tom, kam jsem se vydala. :D

Líbám vás,
Fierush

Bloodlines, the original beginning (překlad)-Richelle Mead, part II

5. srpna 2011 v 12:15 | Fiera |  Skladiště aneb co se jinam nevešlo
Tak a druhá polovina nezveřejněné kapitoly se také dočkala svého překladu. Přijdemi celkem zvláštní, že je kapitola sepisování er-formou, když na začátku je úvod, že to má být z pohledů jednotlivých postav. Spíš jsem očekávala ich-formu. Kterou je psána celá série Vampýrské akademii i oficiální první kapitola Bloodlines. Dále se omlouvám za všechny případné překlepy, neohrabané věty atd. Zejména tedy za tu poslední v předposedním odstavci, ta se mi opravdu hodně divně dávala do smysluplné češtiny. :D Tak příjemné počtení a uvítám jakékoliv vaše komentáře, týkající se tématu.
Kapitola 1.- část II/II
Na krátkou chvíli si Adrian pomyslel, že je na světě někdo, jehož život je víc zmatený než ten jeho. Výraz Jillina obličeje byl odvážný, ale oči ji zradily. Před měsícem byla Jill na letních prázdninách u svých rodičů v Michiganu, těšila se, že se přestěhuje na střední na Akademii Svatého Vladimíra. A pak jí bylo odkryto jedno pečlivě střežené tajemství - takové, za které byla jeho matka potrestána kvůli utajování. Jillin biologický otec byl královský, jeden z rychle vymírající rodinné větve. Zemřel před rokem a jediným dalším členem jeho rodiny byla nedávno zmíněná Jillina nevlastní sestra Lissa Dragomirová. Lissa Dragomirová též známá jako královna Vasilisa, první toho jména, nedávno zvolená vládkyně Morojů.

Ze zvědavosti, vyvolal Adrian trochu magie, která v něm žije, aby se podíval na Jillinu auru, pole světla obklopující všechny živé bytosti. Magie přicházela pomalu, trochu oslabená včerejším alkoholovým opojením, ale stále přinášela vlnu potěšení jako vždycky. Všichni Morojové používají nějaký druh elementární magie, tyto čtyři základní jsou nejčastější: oheň, voda, země a vzduch. Pouze několik "šťastných" jako Adrian ovládá pátý, éter, který dává větší možnosti než jakýkoliv jiný element. Ale také může způsobit, že se jeho uživatel zblázní.

Ukázalo se, že se nemohl pořádně zaměřit na Jillinu auru. Jeho kontrola nad éter, dneska nebyla v nejlepší formě. Aura ukazovala spektrum barev, ale byly vybledlé a mihotající se. Strach, předpokládal. Nervozita. Nic, co by nemohl číst z jejího obličeje. Soňa Karpová, další uživatelka éteru, by pravděpodobně taky víc nevyčetla. Pokoušela se ho učit, ale do nedávna měl malou trpělivost s učením, nebo málo trpělivosti pro ni, v té době. Pustil magii a Jillina aura mu před očima vybledla.

Bloodlines, the original beginning (překlad)-Richelle Mead, part I

4. srpna 2011 v 18:04 | Fiera |  Skladiště aneb co se jinam nevešlo
Ahoj lidi, tak jsem se opět snažila přeložit kapitolku. Zatím tady máte jen zhruba polovinu. Druhou ještě dopřeložím. Omlouvám se za překlepy a případné kostrbaté věty. Nezapomeňte komentovat, jsem zvědavá na vaše názory.
PS: Jsem celkem udivena, že je psána er-formou. Tak nějak jsem po celé Vampýrské akademii a první kapitole Bloodlinesu očekávala ich-formu.

Poznámka editora:Když se Richelle poprvé rozhodla sepsat Bloodlines, měla být každá kapitola vypravována jinou postavou. A tohle je Adrianův ztracený příběh.

Kapitola 1- část I/II
Dvacáté první narozeniny Adriana Ivaškova nebyly dobré.

Dosažení věku, od kterého by mohl legálně pít alkohol pro něj nebylo nijak podstatné, vzhledem k tomu, že tajně bral alkohol z baru svých rodičů už od svých 13 let. Netrvalo dlouho a tajně už nebylo nutné. Jeho šarm a postavení mu umožnilo dostat drink v jakémkoliv baru- ať lidském či upířím. Minulou noc si to ověřil, soudě podle kocoviny, kterou dnes trpěl. A den předtím také. Adrian si byl jistý, že byl na tekuté stravě posledních pár týdnů. Bylo tedy těžké říci, kdy jedna kocovina končí a začíná druhá.

Součástí "tekuté stravy" byla samozřejmě krev. Potřeboval ji k normálnímu přežití a pomáhala s kocovinou. No, trochu. Teď přešlapoval před domem svých rodičů a když se poslední paprsky zapadajícího slunce dotkly jeho citlivých očí spustily bodavou bolest v zadní části jeho hlavy až se zašklebil. Kolik bylo hodin? Sedm? Osm? Ať už bylo, kolik chtělo, přispal si dnes více než obvykle, což ale bylo podle něj fajn. Světla zhasla už před hodnou chvílí, u dárců by mělo být jen pár lidí. Adrian se už před dlouhou dobou přestal starat o to, co si o něm myslí ostatní, to ale neznamenalo, že toužil čelit pohledům smíšeného pohrdání a soucitu, kterých v poslední době viděl tolik.

Vstát pozdě také znamenalo, že se nemusel vidět s rodiči předtím než odešli. Jeho zájem mluvit s nimi byl nulový- zejména s jeho otecem- rozhodně ne potom, co byla jeho matka odsouzena za křivé svědectví a krádež. Lady Daniella Ivašková neuvidí jádrově věci. Dostane pokutu nebo bude vykonávat veřejně prospěšné práce. Její postavení jí chrání před něčím víc než je tohle. A v porovnání, s tou vraždou a ostatními právo porušujícími věcmi, které se nedávno staly, byly její zločiny tím posledním s čím by si ostatní dělali starosti.

Bloodlines (1st chapter by Adrian online)- Richelle Mead

4. srpna 2011 v 13:08 | Fiera |  vychází

Bloodlines (Bloodlines, #1)Zdravím přátelé,
pro všechny fanoušky Vampýrské akademie od Richelle Mead a celkově všechny, kteří se nemohou dočkat jejího volného pokračování s názvem Bloodlines (Pokrevní pouta) mám další dobrou zprávu.
Na stránkách Entertaiment Weekly byla zveřejněna kapitola z Bloodlines. Tedy jak se to vezme z Bloodlines. Je to spíš kapitola, kterou Richelle napsala, ale do knihy nakonec zařazena nebyla. V angličtině si můžete přečíst >>>zde<<<.
A co vlastně EW ke kapitole připsalo?
První kniha ze série Bloodlines/Pokrevní pouta bude v knihkupectvích až za pár týdnů. Ale Richelle nám věnovala Sneak peak alternativní první kapitolu, hned poté, co počet předobjednaných knih přesáhl 10 000 kusů.

Nová kniha obsahuje mnoho postav ze série Vampire Academy/Vampýrská Akademie a následující úryvek- původní začátek Bloodlines/Pokrevních pout- je vyprávěn z Adrianova pohledu, jednoho z oblibených "pijavic".

Tak vzhůru do čtení,
vaše Fierush
zdroj obrázku: goodreads.com

Diplomek za bleskajdu

3. srpna 2011 v 16:08 | Fiera |  oceňka pro mě
AHoj přátelé, tak jsem se zase po nějaké době zapojila do bleskajdy. :D A získala nádherný diplomek s Ianem. :D Tak se vám musím pochlubit. :D Však mě znáte, velká chlubilka.

Zelená příšernost- design

2. srpna 2011 v 15:21 | Fiera |  Designy-laye
Zdravím přátelé,
po nějaké době jsem si opět trošku hrála s grafickým programem. Vím, že mi tyhle věci moc nejdou atd. Ale prostě jsem splácala nový design na sesterský blog zzs-fm.blog.cz. Je to takové celé zelené, proložené takovou neidentifikovatelnou hnedobéžovou barvou.
Prostě a jednoduše řečeno je to zelená příšernost. Chěla jsem vyzkoušet takovou jednu věc v menu. A kupodivu se mi docela líbí. Jo menu je jediné, co se mi na celém designu líbí. :D

Des vypadá takto:
ve větším k vidění zde: zzs-fm.blog.cz
PS: přivítám jakékoliv názory na tuhle zelenou příšernost, nebojte se kritizovat.