Prosím o zhodnocení povídky Byl to Osud na motivy The Vampire Diaries >zde<

Říjen 2011

Cyberbully

31. října 2011 v 13:07 | Fiera |  Filmy
Konečna jsem našla trošku času a mohla zkouknout film, který jsem tu avizovala už před nějakou dobou v rámci projektu Delete Digital Drama. Viz v článku >>zde<< pro ty, co nečetli.

cyberbully-movie-ad-abc-family.jpg
žánr: rodinný, drama
motto: Words can hurt. (=Slova mohou zraňovat.)
postavy: Taylor Hillridge, Samantha Caldone, Cheyenne Mortenson

obsah: Taylor k narozeninám dostane svůj vlastní notebook, ze kterého je naprosto nadšená. Tak trošku na "nátlak" kamarádek Samanthy a Cheyenne se zaregistruje na sociální siti. Lidé si ji začnou přidávat do přátel a Taylor má pocit, že je populární. Ale jen do doby než ji začnou "na zeď" psát hanlivé věci, urážky, natáčet videa. Jenže tohle zlo není pouze na internetu, podobné urážky slýchá Taylor i ve škole. Stala se obětí kyberšikany.

můj názor: Celkově vydařený dvouhodinový film, který ukazuje jak vzniká kyberšikana, jaké dopady to má naoběť šikany a její rodinu. A kupodivu tu není jen názor a pohled šikanované osoby, ale je tu i pohled toho, kdo se šikanou začal- jak se cítil, jestli mu to přišlo či nepřišlo špatné a jaké pocity měl potom.
No, ale na druhou stranu by to nebyl americký film, aby nekončil happyendem. To mi trošku zkazilo celkový dojem z filmu.
Ale jinak všem vřele doporučuji zkouknout.

zdroj obrázku: Girls 4 God Magazine

Návštěvnost

31. října 2011 v 12:19 | Fiera |  blog
Zdravím přátelé,
já si to prostě nemohu odpustit a musím vám poděkovat. Vám, všem, kteří jste na tento blogís zavítali v uplynulém týdnu. Celkově se vás tu sešlo přes tisícovku. A tím se překonaly všechny dosavadní návštěvní rekordy tohoto blogu.

Sice mně trošku mrzí, že tu nezanecháte žádný koment, nebo vzkazík v návštěvní knize. Ale tak co už.

Ještě jednou vám děkuji, že sem chodíte.

Bloodlines- chapter 6- překlad (část II.)

31. října 2011 v 8:32 | Denny |  Skladiště aneb co se jinam nevešlo
Opět vás zdravím přátelé, přináším vám druhou část 6. kapitolky Bloodlines. Opět v překladu od Denny. Musíte uznat, že je to šikulka.
No a ještě moje poznámka já mám prostě za to, že ty dvě slečny jsou něco víc než jen obyčejné lidské holčiny. Zvědavost, co se z nich vyklube. A Jillina nemoc/opilost, no podle toho konce jsem si to tak nějak tipovala. :D
Tož příjemné počtení a opět očekáváme (já i Denny) komentáře k ději. Tak šup.
vaše Fieruš

Kapitola 6.- part II/II překlad Denny
Předpokládala jsem, že sedí s Eddiem a Micahem.
Kristin a Julia byly přátelské. Povídaly jsme si o tom, jaký byl první den, a předávaly mi rady o některých učitelích, které jsme měly společné. Byly ve stejném ročníku jako já a měly jsme spolu některé hodiny.
Většinu oběda jsme strávily povídáním, kde jsme byly. Na konci oběda začaly pokládat nepříjemné otázky a požadovaly odpovědi. Třeba proč jsem musela odpovídat na všechny otázky první.
"Takže," řekla Kristin a naklonila se přes stůl. "Je to jen tvoje super paměť? Nebo, to… já nevím, změnilo tvůj mozek a budeš chytřejší?"
Julia obrátila oči v sloup. "Nemůžeš být chytřejší, musí to být pamětí. Já bych chtěla jen vědět, jak dlouho to trvá?"
Zmateně jsem se na ně podívala. "Ať už mluvíte o čemkoli, nemůže mě to dělat chytřejší."
Kristin se zasmála. "Tvoje tetování. Slyšela jsem, že na všechny nejtěžší otázky máš odpověď. A můj přítel, co s tebou má historii, mi řekl, že jsi byla úplně skvělá! My se jen snažíme zjistit, jak ti to tetování pomáhá."
"Jakože… mi pomáhá v odpovídání na otázky?" zeptala jsem se. Jejich výrazy mi daly za pravdu. "To ne. Ty věci… já to prostě… No já prostě znám odpovědi."
"Nikdo není tak chytrý," tvrdila Julia.

Bloodlines- chapter 6- překlad (část I.)

27. října 2011 v 16:35 | Denny |  Skladiště aneb co se jinam nevešlo
Tak přátelé, je tu překlad šesté kapitolky. Tedy aspoň její první polovina. Nejedná se o můj překlad. Tuhle kapitolku pro vás přeložila jedna strašně šikovná holčina Denny. A musím uznat, že se jí překlad opravdu povedl.
A ještě si neodpustím svůj komentář ke kapitolce. Začíná se to opravdu zajímavě vyvíjet a na Sydney je vidět, že fakt měla soukromého učitele. Neví jak to ve škole chodí. :D Ale nechápu, co nechápou na tom, že by to všechno mohla vědět. No dobře asi chápu- americký systém je o tom vědět, kde to najít a ne se to našprtat jak u nás. Ale stejně, proč by nemohla takové věci, které ji baví normálně vědět? Fajn, neříkám všechno, ale jen něco.
Takže děkuji Denny za krásný překlad, vám přeji příjemné počtení a očekávám komentáře k ději v kapitolce.
vaše Fiera
Kapitola 6.- part I/II (překlad Denny)
Abych byla upřímná - den začal docela dobře. Když jsme se probudily, paprsky pronikaly dovnitř okny, a já mohla cítit teplo, i když bylo brzo ráno. Vzala jsem svoji uniformu skládající se z černé sukně a bílé halenky s krátkým rukávem. Jednoduché šperky byly dovoleny, a tak jsem si vzala svůj zlatý křížek.
Moje vlasy dnes vypadaly děsně - tohle klima pro ně nebylo to pravé. Přála jsem si, abych si mohla vlasy stáhnout do copu jako Jill, ale neměla jsem dost vlasů na to, aby to vypadlo hezky. S pohledem upřeným na svá ramena, kde mi končily vlasy, jsem přemýšlela, jestli není čas si je nechat dorůst.
Po snídani, které se nikdo nedotkl, jsme jely drncavým autobusem do školy. Byl plný lidí - asi třetina z toho byli studenti. Zbytek byli místní obyvatelé.
Jill za celou cestu sotva promluvila. Zdálo se mi, že je něco špatně. Těžko říct, ale řekla bych, že byla bledší než jindy. Její oči byly tak podlité krví, že měla pod očima těžké tmavé kruhy. Když jsem se v noci jednou probudila, tvrdě spala, takže jsem nevěděla, v čem je problém. Ty kruhy pod očima byla první nedokonalost, co jsem na Moroji kdy viděla - jejich kůže byla vždy perfektní jako z porcelánu. Nebylo divu, že mohla chodit pozdě spát, když se nemusela obtěžovat s žádným make-upem.

Sukuba 2: Na vrcholu- Richelle Mead (Georgina Kanciad #2, Succubus on Top)

26. října 2011 v 20:51 | Fiera |  pro chvíle pohody
V pořadí druhý díl ze série Sukuba od Richelle Mead, autorky série Vampýrská akademie.

Proč jsem četla?
Potřebovala jsem svoji dávku fantasy literatury. A navíc jsem byla i zvědavá po jedničce jak se bude dále vyvíjet příběh Georginy a její vztah se smrtelníkem Sethem.

O čem je?
Georgině všechno vychází, dalo by se říct podle plánu. Dostala ocenění za "supersukubu", vtah se Sethem jí klape- tedy až na tu malou věcičku se sexem, kapela jejího kamaráda Douga míří raketovou rychlostí ke hvězdám a navíc do města přijíždí Georginin starý známý Bastian. Jenže to má malý háček.
K úspěchu kapele dopomohla podivná látka, která rozhodně není ze světa smrtelníků. A protože to přátelům sukuby ubližuje, nenechá to jen tak a na onoho "člověka" si Georgina došlápne.
A příchod Bastiana taky není žádná dovolená. Bastian musí zvládnout určitou práci, jde mu "o život".

Hodnocení
Trošku seznamovací začátek, co jak- aneb nenápadné připomínky věcí, které jsme se dozvěděli v prvním díle. A pak už se to hrnulo. Stalo se to a to. Spousta mythologie a podbných pletek, ale to se dalo čekat, že, když tu máme mýtické postavy.
No, a pak tu jsou tři části, které jsou doslova jako vystřižené z čevené knihovny. A měly by být povolené až po 10 hodině večerní. :D
Jinak naprosto suprové čtení, řekla bych, že pro trošku starší milovnice tohoto žánru.
Celkově se mi Na Vrcholu líbilo víc než Trápení.
85 %

zdroj obrázku: domino

MU versus VUT

26. října 2011 v 18:52 | Fiera |  Deníček
Zdravím přátelé,
jakpak se máte? Já celkem fajnově. Tož včera byla ta velká událost nesoucí název Hokejový souboj univerzit. Konkrétněji již třetí ročník- ale tentokráte bez masek. :D

A musím uznat, že to bylo fajn. I když nepatřím mezi takové ty hokejové fanoušky. Atd. Ale včera jsem si to docela užila i se celkem nasmála. To víte, když VUT skanduje na MU, že nemá kotel (o kterém jsem mimochodem do včerejška netušila co je. :D) a MU to vracelo s tím, že VUT nemá holky. Tak nevím no, co jsem podle nich já a půlka našeho oboru. Jako vážně holek nás tam je celkem dost. :D Sice asi pravdou je, že nás je míň než na MU, ale jsme tam. :D

No a jinak atmoška suprová. Strašně jsem žrala ty moderátory, kteří ani nebyli pořádně slyšet. Takže pohodička. A červené vlaječky VUT a mávání s nimi vypadalo tak trošku heh no na velkou říjnovou revoluci, by byla i v říjnu. Ne nic proti červeným vlaječkám, byly super. Ale MU čepice taky stály za to. :D

A jak to vlastně celé dopadlo?
VUT x MU
5 x 3

Oba týmy byly dobré, jen jeden měl holt větší štěstí na to, aby se trefil do brány. (A taky měl lepší fanoušky, ale pšššt. :D)

Tak se mějte fajně,
vaše Fierush

Almost lover

24. října 2011 v 23:32 | Fiera |  Music of my heart
Tak zase jeden hudební článeček. Já už ani nevím, kde jsem na tu písničku kápla, ale prostě úžasná je. Krásná melodie, úžasná slova. A můžu se jí uposlouchat, tedy zase to neberte tak, že by vyjadřovala mé rozpoložení. To zase ne, Ale prostě se mi fakt šílenostně líbí.

A jelikož jsem dotyčkou zpěvačku neznala, tak si vyhledávám i pár dalších jejích písniček a celkově se líbí. :D A co na to říkáte vy? Docela by mě zajímal váš názor.
zdroj videa: youtube.com

Čas běží jako ďas, když ho trávíte s tou správnou osobou...

24. října 2011 v 23:06 | Fiera |  Deníček
Zdravím přátelé,
tak jsem tu zase, abych se tu vypovídala ze svých myšlenek a zážitků. To víte, malá (nebo spíš velká), nepolepšitelná bláznivka.

Tak zase nastalo pondělíčko pondělí. Nesnáším to raní vstávání o půl páté. To víte, ona je to z domova celkem štreka, obzvlášť, když jezdním s našima, kteří jedou tak, aby byli v práci na 6. Ještě, že mám na 7 a né na později. Ale stejnak. Ještě jsem se pořád za těch, ty jo už tolik, šest týdnů nenaučila pořádně odhadnout, kolik času na to spaní potřebuju, abych pak všude neusínala. Jako třeba dneska na té anatomce. Já si fakt nemohla pomoct, ale usínala tam. Dobře svůj podíl na tom asi mělo i to podmračené počasí. Ale i tak.

Po anatomce jsem si valila pro věci a hurá na byt, s tím, že si udělám nějakej protokol (rozumnějte, opravím si protokol) a přečtu pár stránek. Jenže sakra, ono to zamračené počasí- no prostě jsem si na hodinku musela dáchnout. A pak jsem valila na fyziku. A tam jsem kupodivu neusínala- asi polední šlofík pomohl. :D

Potom jsem valila na sraz s kamoškou. Hej víte jaká je to sranda. Máme takový nepsaný rituál- no prostě nám to vychází, že se vídáme vždycky tak po půl roce. A že si toho máme tolik říct. No prostě čas nám tak šíleně rychle utekl, že jsme si ani nestihly všechno říct, na všechno postěžovat atd.
Prostě, když jste s tou správnou osobou, tak čas neúrposně běží. A když to stojí za prd, tak se vleče. Děs, to prostě nesnáším. ;)

A pak fránina. Jako super dneska. Jsme byli všici nějací rozjívení. A tedy nejvíc asi naše dámská část. A tak nějak si nemůžu pomoct, ale měla jsem to na svědomí. A navíc mi dneska pořád nabíhala španělská slovíčka. Fakt na prd. A největší vrchol, když jsem měla nadiktovat číslo z učebnice. A já: "Seis, ne, sies, ne, sakra, sis. 'Sero', ne, jo, 'sero', ježiši, zero." A zakončení: "Siete, kura zase španělsky, seven- to je zas ajina, sjem- do haje s ruštinou, 'zíbn'- kde to se mi tu objevilo, sept- hurá." :D Takže asi tak no. :D Aneb, když se člověku začnou prostě vynořovat věci, o kterých ani pomale neví, že je zná. Ale aspoň jedno číslo jsem tam trefila napoprvé do frániny. Tak když už nic, tak aspoň něco. :D Že jo.
A pointa celého? I přes mé ohromné trpění při výběru špatného jazyku v mozku byla to dneska fajn hodina a uběhla nadočekávání rychle.

Tak tě pic děcani,
vaše Fieruš vám přeje dobrou noc

Odpoledne s dobrovolníky

23. října 2011 v 17:57 | Fiera |  Deníček
Zdravím přátelé,
tak se opět hlásím. A co že vám to musím tak nutně sdělit? Zvědaví? Tak pokračujte ve čtení. ;)

Tak jsem si včera opět plnila své mentorské povinnosti se svoji dobrovolnickou trojkou. Měli jsme naplánovonou cestu do Brna. Že se jen tak projdem po městě atd. Na začátku bylo ještě řečeno, že se potkáme s dalšími třemi lidmi. Alexem- Španěl, Christine- Irka a ještě jedním, který nakonec nedorazil.

Tož jsme dorazili do Brniska, šli si kecnou do kavárny a za hodinku se vraceli zpátky na nádr, kde jsme se měli shledat s Alexem a Christin. Jako první dorazil Alex- bouřlivé vítání a seznamování. Chvíli poté dorazila v doprovodu dalších dvou lidí Christine. Opět představování a vítání se. A tito tři nám sdělili, že přijdou ještě dalších 4 lidi. Ti dorazili vzápětí a zase vítání, představování a nakonec velké skupinové objetí a zařvání. Heh ne že by na nás okolí nekoukalo jako na blázny.

Poté jsme se všichni vydali někam si sednout "na pivo". Kde se k nám přidala ještě další holčina. Pobyli jsme tam asi dvě hodinky. A pak tradá na procházku po městě. Ne, že bychom nedělali bordel. :D Ale jinak pohodička.

No a pak se naše malá skupinka oddělila, protože jsme museli zpátky. Takže velké loučení a tradá domů. Kam jsem dorazila až kolem půl desáté. Parádička prostě. CHápete.

A jelikož jsem celý odpoledne mluvila anglicky. (Těch pár vět v ruštině, špánině a fránině nepočítám.) Vrhla jsem se na dokončení překladu Bloodlinesu. Tak doufám, že se vám aspoň překlad bude líbit.

Tak se zatím mějte,
vyše Fierush

PS: Ono je to celkem záhul být celé odpoledne ve společnosti 13-ti nečesky mluvících lidí. A přitom být v Česku. :D

Bloodlines- chapter 5- překlad (část II.)

23. října 2011 v 16:41 | Fiera |  Skladiště aneb co se jinam nevešlo
Tak přátelé, zdravím vás. Jak už jsem informovala v předešlém článku, dokončila jsem překlad páté kapitolky. A před chviličkou dokončila rychlou kontrolu překlepů atd. Určitě jsem nevychytala všechny (jako obvykle :D), takže se za případné chybky omlouvám.
Jak jsem v předešlé kapitoly nadávala, že by si Sydney měla ujasnit, co kdy povídá, mám pocit, že už se to ke konci kapitoly zlepšilo. :) A jinak mám pocit, že z Kristin a Julia budou zajímavé postavy. A jsem zvědavá co se z nich vyklube. No nevím, ale asi mám trošku nedostatek Adriana. Jsem ho očekávala větší dávku. Třeba přijde příště.
Tož vám přeji příjemné počtení a očekávám komentáře k dění v kapitolce.
Fiera
Kapitola 5.- part II/II
Když přišlo ráno, nemohla jsem si pomoct a musela se pohledem do zrcadla ujistit, že nemám žádné známky kousnutí nebo jiného zranění od vampýra. Hned jak jsem skončila, připadala jsem si pošetilá. Jill teď jen stěží vstávala, nedávalo žádný smysl představovat si, že se ke mně v noci plíží. A v tomhle stavu jsem ji s obtížemi budila a dostávala ven na včas k "zaškolení". Byla absolutně grogy, s očima podbarvenýma krví a stěžovala si na bolest hlavy. Hádala jsem, že jsem si nemusela v noci dělat žádné obavy kvůli napadení svou spolubydlící.

Přesto nakonec vstala. Opustily jsme ložnici a našly Eddieho stojícího v hloučku s dalšími novými studenty u fontány v Centrálním kampusu. Jak to tak vypadalo, většina z nich byli prváci, stejně jako Jill. Pouze několik z nich bylo stejně starých jako já a Eddie. Byla jsem překvapena jak snadno Eddie s lidmi okolo konverzuje. Se vší tou jeho stražitostí z předešlého dne, jsem očekávala, že bude více strážčem a méně schopný se společensky zapojit- ale úplně zapadl. Ale jak jsme šli, všimla jsem si jeho nenápadných pohledů do okolí. Mohl si hrát na studenta stejně jako já, ale pořád to byl dhampýr.

Právě nám říkal jak se stále ještě nesetkal se vým spolubydlícím, když k nám přistoupil usmívající se kluk s jasně modrýma očima a nazrzlými vlasy.

"Ahoj," řekl. Z této blízkosti jsem mohla vidět několik pih na jeho obličeji. "Ty jsi Eddie Melrose?"
"Ano, jsem-" otočil se Eddie vzad se strážcovským reflexem- vypořádat se s jakoukoliv potenciální hrozbou. Když uviděl nově příchozího, úplně ztuhl. Jeho oči se mírně rozšířily a cokoli chtěl předtím dodat bylo pryč.
"Já jsem Micah Vallence. Jsem tvůj spolubydlící a také vaše 'živá navigace'." Kývl směrem k ostatním štěbetajícím studentům a zazubil se. "Ale chtěl jsem se s vámi nejprve pozdravit, přijel jsem teprve dneska ráno. Máma nám trošku prodloužila prázdniny."

Pokrevní pouta- 5. kapitola část2.

23. října 2011 v 0:02 | Fiera |  Skladiště aneb co se jinam nevešlo
Zdravím přátelé,
tak mám pro mnohé z vás dobrou zprávu. (No dobře, spíš doufám, že je to pro vás dobrá zpráva, ale vzhledem k vašim četným dotazům asi bude.)

Takže jsem konečně našla čas a dopřeložila pátou kapitolu. Po rychlé korektuře ji tu můžete v brzké době očekávat.

No a když budete hodní, tak by mohla být brzy i šestá kapitolka. (Jste rádi?) Ale už ne v mém překladu. Však uvidíte. ;)

A jak jste si možná někteří mohli všimnout překlad od sedmé kapitoly budete moci najít zde v překladu Christiny, se kterou jsme se na tomto dohodly.

Máte se na co těšit,
tož přeji vám dobrou noc a sladké sny,
vaše "překladatelka" Fiera

Odpolední pauzička

20. října 2011 v 15:02 | Fiera |  Deníček
Zdravím přátelé,
tak jak se vám vede takto odpoledne? Mně celkem dobře. Kupodivu. Ráno mi sice jedna paní spsula protokol do fyziolky, ale co. Jednou to přijít muselo,když jsem předtím měla ty protokoly do fyziolky bez nějakých nesrovnalostí. :D No co žádná věda.

A zase je špatný čtvrtek- no tedy ten, kdy je seminář z biochemie. Kterou normálně moc nepobírám. Ale to musím jim nechat, že umějí si zařídit, aby aspoň trošku se člověk chytal. Aneb pravidelné každohodinové testy z předchozí látky. Stojí za to. Posledně jsem měla nadočekávání dobré (z mého pohledu) výsledky. A to i vzhledem k tomu, jaký jsem měla z toho pocit. No a dneska mám kupodivu pocit, že to bylo jednoduché. Tak jsem zvědavá jak to dopadne.

Každopádně tu budu asi ještě hodinku trčet v knihovně a psát tu něco na blogís nebo do wordu nebo vezmu knížku a budu si číst. A pak hurá na přednášku z biochemky. Jupí, aneb nechť žijí biochemické čtvrtky. KDyž si pomyslím, že jsem za chvíli mohla sedět hodinu a půl na angličtině a kochat se pohledem na tuze pěkného mladého Angličana. Jaj :). No ale škoda mluvit.

No nic tak se tu mějte užívejte proměnlivého dne,
pac a pusu vaše Fiera

Muzikálová nálada

19. října 2011 v 5:27 | Fiera |  Music of my heart
Zdravím přátelé,
už dlouho se mi nestala, že bych měla svoji muzikálovou náladu. Víte projevuju se to tím, že musím prostě poslouchat pořád dokola písničky z muzikálů ať už Pomáda, Tři mušketýři, Kleopatra, Bídníci, Moulin Rouge, Chicago, Cats či cokoli jiného. Prostě takový můj osobní výběr muzikálových srdcovek. :D
Takže prostě nejde sem alespoň pár jich nedát. Takže dopředu upozorňuji, že pokud nemusíte moc muzikálovou hudbu, tak raději nečtěte dál.

Relativně nedávno objevená písnička z Moulin Rouge. Film jsem pořád neviděla celej, ale už jsem viděla alespoň polovinu, což je rozhodně pokrok, vhledem k tomu jak dlouho se na film chystám. A prostě hudba v Moulin je nádherná. A jelikož miluju tango rytmus- tak nemůžu jinak než sem hodit tangovou písničku.

Další je z muzikálu, který jsem osobně navštívila už před hodně dlouhou dobou. Muzikál se jmenuje Kleopatra. A jelikož jsem ho viděla ve svém období "starověkých civilizací", tak mě hodně oslovil. Zejména písnička Velká píseň o Nilu, ve které je dokonce i slyšet jak Nil teče- tedy chápete jak to myslím. :D

A poslední pochází z mého srdcového muzikálu v poslední době. Les Miserables. Což mi připomíná, že za tu moji náladu asi může ta reklama, co na mě onehdá bafla a hlásila: Premiera muzikálu Bídníci 1.3.2012 v pražské Goja Music Hall. No nezlobte se, ale prostě si myslím, že pražáci na Brno mít nebudou. Ne, že by hráli špatně, ale chybí jim ta jiskra toho, jak jsou rádi, že můžou stát na pódiu a hrát. Což se mi u brněnských herců líbí.
A pozor, ačkoli moc nemusím Lucii Bílou dávám sem její verzi Samotářky. Prostě super písnička, no. :D

zdroj videí: youtube.com

Sukuba 2: Na vrcholu- Richelle Mead

18. října 2011 v 23:53 | Fiera |  vychází

Dámy a pánové,
tak nám včera vyšel druhý díl ze série Sukuba od Richelle Mead- autorky Vampýrské akademie.


Zrovna jsem si dneska říkala, kdy že to vlastně má Sukuba vyjít. A kouknu na stránky nakladatelství a hle, tam se píše- včera vyšla. Tak tu teď tak koukám a přemýšlím jestli mám spáchat nájezd na knihkupectví a pořídit si ji hned nebo až později. To víte dilema. Teď do školy nestíhám a začíná mě trošku štvát- to jen jako bonus. :D Ale zase je občas fajn si jen tak vypustit a přečíst večer pár stránek nějaké neodborné literatury. Tak možná do toho půjdu. Uvidíme. :D Každopádně v tomto týdnu se mi naskytuje jen možnost zítřka. :D

zdroj obrázku: Domino

Pastelky- vzpomínka na dětství?

15. října 2011 v 11:16 | Fiera |  Můj názor
Zdravím přátelé,
koukám, koukám a co mé oko nevidí téma týdne jsou PASTELKY. Celkem zajímavé téma, na které si prostě nemůžu pomoct a musím něco málo sepsat. :D

Při slově pastelky se asi každému vybaví ty barevné tužky se kterými v ranném věku čmáral roztodivné čáry jež měly zobrazovat věci z našeho okolí. Nejčastěji asi domečky, stromečky a rodinné příslušníky. V pozdějším věku už sloužily spíše k vymalovávání omalovánek nebo trošku umělečtějším pokusům o kreslení. Aneb nechť žije první stupeň základky a tamní hodiny výtvarky. :D

A pak hurá na druhý stupeň základky, kde už jsme s pastelkami nebyli takový nerozluční přátelé. Ano občas se sice vykreslil nějaký krav (tedy graf, ale to nejde smazat ten překlep, ho prostě musím nechat. :D), nějaký obrázek zeměkoule nebo něčeho podobného v zeměpise. A na další využití se naskytlo podtrhávání nadpisů a menší záliba v omalovánkách, zejména v nudných hodinách chemie- než to přešlo v psaní povídek :D. Ale stále bylo používání pastelek docela v kurzu. Nebo přinejmenším alespoň u mě.

Vzpoura- Wolfsbane (Nightshade #2)- Andra Cremer

13. října 2011 v 22:57 | Fiera |  pro chvíle pohody
Druhý díl vlčí série Smečka nesoucí název Vzpoura.

Proč jsem četla?
Po přečtení prvního dílu- Smečka, který se mi líbil jsem byla zvědavá na pokračování příběhu.

O čem je?
Po úprku ze "svatebního obřadu", záchraně Shaye a přepadení Hledači se Calla probouzí zmatená v sídle svých úhlavních nepřátel. Nebo alespoň to, že jsou to její nepřátelé ji bylo do hlavy vštěpováno po celý její život. Nicméně Hledači jí nechtějí ublížit, chtějí její spojenectví. Vypráví jí skutečné dějiny- co jsou vlastně zač Strážci, kdo je ve skutečnosti Shay a co se od něj čeká.
Objevují se nové zajímavé postavy z řad Hledačů. Monroe- postarší moudrý muž s velkým tajemstvím a nadanou dcerou Adne. Adne- mladá dívka, hledačka, velmi nadaná a v 16 už je tkadlenou- což je u hledačů jedno z nej postavení. Connor a Ethan- párek mladých bojovných hledačů.

Hodnocení
Výskyt nových charakterově zajímavých postav s poněkud zajímavými vztahy si zaslouží kladné hodnocení. Obzvlášť vztah a povaha Connora a Adne. I když je to tak trošku vysvětleno. :D
Příběh mě trošku zklamal- Shayův příběh jako takový byl docela odsunutý do pozadí a vše se točí jen kolem Cally a jejích pocitů- rozpolcenost mezi city k Shayovi a Renovi.
Když už autorka nakousla dějiny a společnost Hledačů, čekala jsem trošku více popisu, ale ono stále nic moc. Celkově kniha dlouho mluví o ničem. Až ke konci se konečně začne něco dít. A najednou je to useklé. Prostě jen tak- Počkejte si na další díl. To mě celkem vytočilo.

Suma sumárum kniha získává 75 %.

zdroj obrázku: Bux

Sugar! (Někdo to rád horké)

11. října 2011 v 15:27 | Fiera |  Divadla
Abych v sobotu večer neseděla doma, vydala jsem se s Manon do divadla na představení Sugar! (Někdo to rád horké). Sranda, že jsme to "objednávali" už někdy před půl rokem zároveň s lístky na Chicago. A nakonec to bylo až teď. :D Tož ale to se stává.

Na začátek bych ještě řekla, že tuhle "hru" docela dost dobře znám. Původní filmovou verzi s Marilyn Monroe s názvem Někdo to rád horké jsem viděla asi sedumkrát. A v r 1999 jsme to hráli na dílně v Karlových Varech. Všechni (hudební, taneční, herecký, výtvarný obor) spolupracovali dohromady a vzniklo celovečerní představení v grandhotelu Pupp. Akorát škoda, že to video z toho je udělané tak špatně. Bych se na to ráda mrkla. Takže chápejte, byla jsem celkem zvědavá na zpracování na "prknech jež znamenají svět". :)

No a víte jaký podtitul vede tohle představení? Muzikálová komedie. A musím uznat, že tohle označení, tomu naprosto odpovídalo. Ale to až dál.
Děj: Joe a Jerry- dva hudebníci jsou svědky mafiánského vyrovnávání účtů v garážích. Aby si zachránili život převlečou se za dívky a nastupují do dívčí kapely, se kterou ihned opouštějí Chicago a odjíždí na Floridu. Jenže šíleným událostem ještě není konec.
Roman Vojtek, Ivana Skálová, Aleš Slanina
Jak se mi líbilo: Musím uznat, že jsem byla přijemně překvapená zpracováním na jevišti. Spousta situační komiky. Skvělé obsazení hlavních rolí A.Slanina, R. Vojtek a I. Skálová. Ti se prostě dobře představili. A to nepočítám nechtěné stržení závěsu- ze kterého nemohlo jak publikum tak samotní herci.
A hudba, které je tam celkem víc než v původním filmu byla také dokonalá a některé písničky, ta slova. No prostě to nešlo se nesmát.
Prostě a stručně řečeno tři hodinky uběhly hodně rychle a v příjemně vysmáté atmosféře. Pěkný zážitek a vůbec nelituji, že jsem představení navštívila.

A miluju to finále:
"Osgrode, já si tě nemůžu vzít. Jsem chlap."
"Nevadí. Nikdo není dokonalý."

zdroj obrázku: mdb.cz

Protokolování

11. října 2011 v 15:16 | Fiera |  Deníček
Zdravím přátelé,
tak se vám opět po menší odmlce hlásím. Víte, začínám si říkat, kde se bere ta báchorka o tom, že na vysoké toho učení moc není. (Nebo jsem si prostě a jednoduše vybrala špatnej obor. :D) Na každej pád moc toho volného času nemám. A to ještě neberu v potaz to, že mi dojeli už všichni 4 dobrovolníci, takže poslední dva víkendy absolutně bez času na vypracovávání protokolů. A že jich tedy máme dost. Fyzika- každej týden, jednou za 14 dní biochemiie (nebo učení se na testy z biochemie se střídá po 14 dnech), každej týden několikero protokolů do fyziologie. A k tomu se ještě musíte připravit na všechny labiny, abyste věděli, co se tam vlastně bude dělat. Abyste nebyli jak dutý bambus a náhodou se vám třeba i něco nestalo.
No a celkově s tím rozlítaným rozvrhem se toho taky moc nestíhá, takže to stojí za starou belu.

A v sobotu jsem byla v divadle. Lidi to vám bylo tak svělé, už dlouho jsem tam nebyla. Takovéhle kulturní vyžití jsem už potřebovala jako sůl. Víc o divadle, čekejte v dalším článku. :D

Noví dobrovolníci, tak jak to před jejich příjezdem vypadalo na houby, nakonec je to super. Lotyška a Ukrajinka mluví anglicky, dokonce i Turek, i když ten to tak moc nevyužívá jako ty dvě. :D A Ukrajinka, na to, že byly obavy, že nebude vůbec mluvit anglicky, jsem si vedle ní se svou angličtinou připadala jako začátečník vedle rodilého mluvčího. Aspoň, že je její přízvuk podobnější našemu a anglickému než jakému koli jinému. :D A dokonce jsme spolu prohodily i pár slov rusky. :D Jo jo :D. Zbytek skupinky na nás koukal stylem- co se stalo, my jim nerozumíme. Ale jako dobré. :D

Též jsem si včera byla vyzvednout tiskárnu. A cesta se 7 a půl kilovou obrovskou krabicí přes půlku Brna. Docela jsem se pobavila na tom, jak na mě lidi koukali. "Sakra, ta holka vláčí krabici skoro větší než je sama." :D A taky jsem si dneska pořídila prodlužku, takže při nabíjení notebooku nemusím lézt pod postel, abych to zapojila do zásuvky. :D A taky, takhle můžu mít zapnutou tiskárnu, noťas i lampičku. :D

A miluju tu pondělní fráninu. To jako vážně, mě se tak strašně líbí ta francouzsky žvatlaná čeština. A jak mě buzeruje, že to a to slovíčko jsem vyslovila špatně nebo si nevšimla že mi bylo vyknuto a tykla jsem. (Ne, že by se mi to poslední jmenované nestávalo v mateřštině :D).

No nic, tak se mějte pěkně, užívejte dnešního slunečného a teplého dne. Zítra má být zase hnusně.

Pac a pusu,
vaše Fierush

Dobré ránko

7. října 2011 v 7:49 | Fiera |  já versus me
Přeji všem dobré ránko,
i když to počasí za okny nevypadá moc hezky a řekla bych, že je tam i docela chladno. Ale tak co je pátek- juchů. Tak si ho užijte. :D Protože bude víkend.

Takže přeji hezký den a nezapomeňte se trošku víc obléct oproti předešlým dnům. ;)

Vaše Fierush

Třinulanulanulanula

6. října 2011 v 23:25 | Fiera |  blog
Tož přátelé jsem jen tak kukla na počítadlo a co nevidím za krásné číslo v "celodobovém" řádku- 30 000 lidiček už zavítalo na tenhle blog. To prostě nejde sem nedat. Tak se taky pokochejte
Mimochodem ani to týdení a dnešní číslo nevypadá špatně. :D Děkuji vám za takováto čísla, potěší.