Prosím o zhodnocení povídky Byl to Osud na motivy The Vampire Diaries >zde<

Červenec 2012

Polibek pro Annu (Anna and the French Kiss)- Stephanie Perkins

30. července 2012 v 9:27 | Fiera |  Knihy v mých myšlenkách
Ano a vzápětí přichází další knížka, tentokrát trochu romantiky. :D

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Zaujala mě anotací, recenzemi a měla jsem na něco takového k přečtení prostě chuť.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
kouzelná Paříž
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
mluvit
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Ehmm tady se mi opravdu líbí hlavní hrdinka. Jako opravdu má spoustu věcí, ve kterých jsme stejné. TAkže ano Anna je mé druhé já v téhle knize. :)
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Strašně se mi zamlouvalo, že to celé nebylo příliš přímočaré. Jasně, všichni od začátku víme jak to skončí, ale to co se děje mezi začátkem a koncem. Ty komplikace ať už jde o St. Clairovu matku nebo ten komunikační problém, co mají atd.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Občas mě už celkem štvala nespisovná mluva, no někdy mi to místy přišlo až příliš umělé.
Lehká dívčí romance, která je psána čtivou formou. Odehrává se v Paříži. No co víc dodat. Prostě já jsem z toho nadšená.
zdroj obrázku: goodreads.com

Píseň ledu a ohně #2: Střet králů (Clash of Kings)- George R. R. Martin

29. července 2012 v 19:44 | Fiera |  Knihy v mých myšlenkách
Ha a konečně mohu přidat další knížku do svých myšlenek. Pokud jste nečetli první díl může být článek spoileroidní, čtěte na vlastní nebezpečí.
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Protože jsem už přečetla první díl a měla jsem náladu na druhý. :D
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
velký boj
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
nevzdávat se
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Jakýmsi podivným způsobem mě tu zaujala Arya. Holka a přitom kluk. Pokud jste četli první díl možná už víte o čem mluvím.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Ačkoli je tenhle díl převážně o bojích a válce. Což si v takových věcech při čtení moc nelibuju, je to psáno tak, že se to dá dobře číst. I do bitvy je zasazen nějaký příběh, který se sleduje a není to jen popis toho jak jeden sekne mečem po druhém atd.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
To co mi vyvádí s mými oblíbenými postavami, úplně je zřídí. Jako já fakt nevím, jestli mi je povraždí, tak budu naštvaná.
Druhý díl ze série Píseň ledu a ohně, je převážně o bojích, které nastaly po smrti krále Roberta. A taky se t vyskytuje trochu víc nadpřirozena než v předchozím díle. NEbo aspoň to je můj pocit.
Kniha je velmi povedená po jazykové stránce, která svojí fomou pěkně dokresluje celý příběh odehrávající se na stránkách. Jedná se o většinou velmi spisovnou formu češtiny, s občas se vyskytujícími staršími výrazy, nebo "opisnými" názvy věcí, někomu to může zpočátku činnit problém, ale myslím, že po chvíli si na to zvykne.
zdroj obrázku obálky knihy: bux.cz

Merhaba çocuklar aneb pozdrav z Karsu

29. července 2012 v 19:21 | Fiera |  kde jsem byla?
Ahoj lidi,
tak jsem tu opět po čtrnácti dnech. Plesejte a jásejte. :D No dobře, zase to tak nepřehánějte. :) A kde že jsem se tak dlouho zdržovala, že jsem se neozvala? Ti z vás, kteří tu nejsou poprvé jistě četli, že se chystám na projekt do Tureckého Karsu s tématem "Searching for Blood". Ano je to to, na co jsem si na blog házela i nabídku. No, ale teď bych vám chtěla trošku popsat jaké to tam bylo. Takže pokud vás to vůbec nezajímá tak ani dál číst nemusíte. :)

Naše putování započalo v pátek třináctého. (A nechci žádné kecy tady, že jsme blázni, ale já prostě miluju pátky třináctého. Většinou jsou to úspěšné dny.) V brzkých ranních hodinách- ve 2 ráno jsme vyrazily z domova směr Vídeňské letiště odkud nám letělo letadýlko v 6:45 do Istanbulu. Musím podotknout, že jsme letiěli s Turkish Airlines. A jako fakt luxus, doporučuju. Jídlo, které jsme dostali v tomhle letu úplně úžasné, výborné. A bylo ho dost. A představte si, žádné plastové příbory, normálně kovové, sice se ztupenými hranami na vydličce, ale prostě kovové. A nejen, že jsme měli hlavní chod- jakési turecké těstoviny, špenát, toust, sýr, olivy, mandlový koláč; taky pečivo s máslem a marmeládou. Jo a tak příjemné letušky jsem taky dlouho nepotkala.
Po třech a půl hodinách, které jsme strávily přesunem z Internacional do Domestic terminálu na Istanbulském letišti a čekáním na let do Karsu. Jelikož šlo o vnitrostátní linku, tak jídlo nebylo teplé jen jakási bagetka, salát a úžasně dobrá čokoládová pěná a plastové příbory (ale jakejsi tvrdší plast).
Kolem čtvrté odpolední jsme dorazili do Karsu. Tam vám je takové maličké, roztomiloučké letišťátko. :D No prostě takový vtípek. Taky jsme už na letišti v Istanbulu potkali Rumunskou grupu a tady na letišti jsme se s nimi dali více do řeči, při čekání na odvoz.

Po příjezdu nás trošku vyděsilo ubytování. Ale lidi, jídlo a program byli fajn, takže se to nějak vyrovnalo. Kromě úžasných ice-breakrů, team-buildingů jsme se věnovali i jiným věcem jako přednášky o Krvi její důležitosti a dárcovství krve; První pomoci při popáleninách a krvácení; První pomoci při zlomeninách, vyvrknutí a vykloubení; První pomoci jako takové té klasické, co dělat když je člověk na zemi. A taky jsme měli pár workshopů. Tvořili jsme plakát, písničku, film a tancovala se bachata.
Na obrázku námi vytvořený plakát.

Taky se u nás zastavili reportéři z celonárodní TV (údajně) a z tisku. Takový jeden článek o nás visí i na netu. Pokud umíte Turecky můžete si článek přečíst ZDE. :)

A taky jsme se vydali na výlet do Ani, to jsou ruiny středověkého městečka na hranicích Turecka s Arménií. A tady je pár foteček.
Vstupní brána do Ani

Kostelík

Chrám, katedrála nebo něco na ten způsob

jedna trošku panoramatická

a hraniční říčka

No a to je ode mě asi vše. Jen bych na závěr napsala, že jsem ráda, že jsem poznala Turecko i z jiné než turistické části. Opravdu to má něco do sebe. Pokud tedy chcete vyrazit vřele doporučuju.
Myslím, že je to trošku netradiční destinace, takže pokud by vás napadly ohledně toho nějaké dotazy, klíďo se mě zeptejte, ráda odpovím. Pokud to tedy bude v mých silách.


Stříbrná relikvie (Silver Borne), Mercedes Thompson #5- Patricia Briggs

9. července 2012 v 12:01 | Fiera |  Knihy v mých myšlenkách
Po delší době zase jedna knížečka do téteto rubriky. Tentokrát už pátý díl ze série o Mercedes Thopsonové.
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
No důvodů je hned několik. Prvním je, že jsem přečetla předchozí díly a zajímalo mě, co dalšího se bude s Mercy a jejími přáteli dít. Druhý, že jsem nemohla číst v Litvě normální knížku, páč bych musela rozsvítit a tím bych vzbudila svoje spolubydlící. Takže jsem četla na tabletu, ke kterému jsem rozsvěcetn nepotřebovala. :) A dalším důvodem je, že jsem potřebovala trošičku oddech od "bichličky".
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
průšvihy
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
pátrat
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Tady se mi vážně líbí Jess, prostě má takové úžasné charisma.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Přidání nové postavy- Ariadny(nebo tak nějak se jmenovala) a jejího příběhu.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Docela mě rozčilovalo jak se neustále vysvětlovaly věci z předchozích dílů. Sice je to tam dobře začlěněno, ale něco už mi tam přišlo zbytečné, protože je to v každém díle znovu a znovu. Myslím, že pokud se lidé dají do čtení pátého dílu tak už si nějaké věci pamatují a není třeba jim to opakovat.

Čtivě psané pokračování, relativně pomalu plynoucí děj, ale náhle zjistíte, že jste už na konci.
Nejlepších je cca 80 posledních stránek, kdy se koná největší akce a celý příběh vrcholí.
Opět se povedlo Mercy přimotat do nějaké jiné šlamastiky. Jsou tu opět vlkodlaci, ale tenktokrát z příběhu vynecháváme upíry.
Celkově nejsem nijak extra nadšená, ale ani zklamaná.
Nakonec tedy:
zdroj obrázku: goodreads.com

Kroměříž a Rymice

9. července 2012 v 0:19 | Fiera |  kde jsem byla?
Zdravím přátelé,
tak jsem byla v pátek na výletě. Jelikož byl státní svátek a oba moji rodičové byli doma, rozhodli jsme se vytáhnout dva z mých dobrovolců na výlet.

Kvůli teplu jsme se rozhodli vyjíždět brzy ráno, abychom nejeli za toho vedra, a také, abychom toho co nejvíce stihli. TAkže za pět minut devět jsme byli na místě a zámek otevírali v devět. Prostě skvělé načasování. Hned v 9:15 začánala prohlídka, a tak jsme se za chvíli už procházeli prostory arcibiskupského zámku. No procházeli, spíš bych řekla, klouzali se v letní verzi papuček a leštili podlahu. :)
Sranda byla si od slečny hned na začátku vyzvednout texty v aj a šj pro mé evropské přátele. No myslím, že ten text byl lepší než výklad slečny. Ona se chudák tak nervovala, že na začátku to pěkně doblbla, a pak byla pořád tak trošku na nervy. Nevím proč, když jinak bylo znát, že to celkem uměla.
Po prohlídce zámku jsme si to vyšlápli na věž. Jo ani nebyla tak vysoká, tedy podle počtu schodů, takže jsme neměli žádný problém se vyšplhat nahoru a dělat tam voloviny- tedy fotit se všichni pomocí samospouště. No prostě srandy kopec.

Poté jsme se vydali do Květné zahrady, která je o kus dál. Tu jsme si prošli křížem krážem. A v rotundě, která je asi ve středu zahrady jsme navštívili interaktivní výstavu. To byla celkem sranda. Škoda, že si nepamatuju jméno toho umělce. Ale opravdu se mi to líbilo, byla to dost sranda. Takové netradiční a dost moderní.

V tom šíleném vedru, kdy jisté teploměry hlásily až 39°C to bylo opravdu dos šílené. Někdy kolem půl druhé odpolední jsme na chvíli zalezli pod střechu. Tedy ne, že by to byla výhra, tam bylo taky dost teplo. A zašli jsme si na oběd. A kupodivu to jídlo bylo fakt dobré.

No a po jídle jsme se vydali do nedalekých Rymic, kde je skanzen- no spíš muzeum lidové architektury. Domečky s doškovými střechami vybavené nábytkem z cca 19. století. A moc šikovná postarší paní, která nás tama provedla.
A taky tam mají větrný mlýn. Ten se mi ohromně líbil. No holt mám přece jen jakous takous menší náklonost k mlýnům. Ale uznejte, že názvy trámů tatík, dědek, babka, matka, drak,... jsou prostě dobré. A detailní popis, jak to fungovalo- prostě dokonalost. A když to ještě překládáte do angličtiny, tak vám toho v hlavě uvízne poněkud víc.
Součástí prohlídky skanzenu, byla i návštěva jakési tvrzi. No a musím říct, že to tu mají opravdu dobře udělané. Takže pokud plánujete nějaký výlet do oblasti Kroměříže, vřele vám doporučuji sem zavítat.
Mně se tu líbilo asi nejvíc z celého dne. A opravdu 90 minutová prohlídka těchto domečků stála za to. Jen škoda, že jim domek- kovárnu napadla dřevomorka, takže jsme do něj nemohli jít. Ten bych také ráda viděla.

zdroje obrázků: kromeriz.cz,vikendotevrenychzahrad.cz, heilly.estranky.cz, kubikfoto.cz

Levně a účelně do zahraničí

3. července 2012 v 23:12 | Fiera |  Skladiště aneb co se jinam nevešlo
Zdravím veškerou mládež,
máte prázdniny a nevíte co dělat? Mám pro vás pár typů, které by vás mohly zaujmout. Jak jste možná zaznamenali předchozí článek o Litvě, kam jsem vyjela na projekt o hudbě. V Evropě se takových projektů pořádá opravdu hodně. A zrovna teď se shání trošku narychlo lidé na další projekty.
Jedinou nutností je angličtina na komunikativní úrovni, zájem o téma a touha poznat nové lidi.

První je do Turecka
Hledáme 7 účastníků na projekt o důležitosti první pomoci, krvi, dárcovství krve a vzájemné mezilidské solidaritě v TURECKU v městě Kars.

Kdy: 13-19. červenec 2012
Kde: KARS, TURECKO
Počet volných míst: 4
Věk: 18-25 let
Za kolik: jídlo, ubytování a aktivity jsou plně v režii organizátorů. Proplatí vám 70% cest. nákladů tam i zpět.
The project is about blood, importance of blood and firstaid.

Pokud máte zájem se přihlásit nebo dostat info-pack, napište nám: eycb.info@gmail.com

PS: Uvítáme kluky, jelikož jsme zatím samé holčiny. A jedu tam s 99% pravděpodobností, tak kdybyste chtěli třeba zjistit, co je zač to pako, co vám tu píše ty žvásty, máte možnost.

Druhý projekt je do Rumunska
Hledáme 7 účastníků na projekt v RUMUNSKU o nezaměstnanosti mladých v městě Craiova (Dolj County):

Kdy: 14. - 21. července 2012
Kde: Craiova, Rumunsko
Počet volných míst: 7
Za kolik: jídlo, ubytování a aktivity jsou plně hrazeny a zajištěny organizátory. Organizátoři vám z fondů EU ještě na projektu proplatí 70% cestovních nákladů na cestu na projekt i zpět.

Kdo má zájem jet nebo dostat infopack, napište nám co nejdřív: eycb.info@gmail.com

Něco málo o projektu:
For 6 days, here in this beautiful part of Southern Romania, 28 young persons from Czech Republic, Italy, Romania and Spain will present the reality in their country in relation to the topic, will have debates on what can be done and will learn from representatives of Ford and Pirelli what major investment companies seek when launching hiring calls.
During the activities we will use non -formal education methods such as: peer learning,interactive debates, presentations, simulation games to fit the best we can the interests and needs of the participants.

Let's make some noise aneb 10 dní v Litvě

2. července 2012 v 12:29 | Fiera |  kde jsem byla?

Zdravím přátelé,
tak mám chviličku času, abych vám sepsala své zážitky z výletu do Litvy. Kde jsem pobývala 10 dní ve vesničce Daugirdiškes, což bylo asi 50km od hlavního města Vilnius.


Nejprve bych vám chtěla objasnit jak jsem se tam dostala a tím i název článku. Do Litvy jsem vyjela jako účastník programu Youth Exchange s názvem Let's make some noise. Jeho hlavním tématem měla být hudba, co znamená v našich životech, jak nás ovlivňuje atd. Celkově se tu měly sejít 5-6 členné skupinky z těchto zemí: ČR, Španělsko, Portugalsko, Polsko, Rumunsko, Turecko a Litva. Na konec se zúčastnily tyto země: ČR, Španělsko, Polsko, Rumunsko, Turecko, Litva, Lotyšsko. A naše skupinka byla nejméně početná.
Účastníci byli ve věkovém razpětí 13- 26. A slečny organizátorky teprve 17ti letté. A upřímně organiza

ce se jim příliš nepovedla.
Tak a teď už k zážitkům.

DEN 1. a 2.
Do Litvy jsme cestovali vlakem 17 hodin se třemi přestupy. No všechno se zvládlo, vlaky nava
Ihned po příjezdu na místo určení nás uchvátila příroda. Kousek jezero, okolo krásně zelená na kratičko střižená tráva, umělé malé jezírko, stromky. A ve středu toho se tyčily dvě dřevěné chatičky, které do celého kontextu krásně zapadaly.
Druhý den začal slibně, dopoledne se hrály nějaké ty seznamovací a ice-breakerové hry. A odpoledne se šlo koupat nebo pěšky na cca 2km vzdálenou zříceninu jakého si sídla.
A jelikož byl nejteplejší den z celého pobytu při zpáteční cestě jsme se smočili i v onom velkém jezeru, které tu bylo.
Večer se konal sauna večer. To bylo opravdu fajné, spousta lidí v jedné malé sauně, no zase tak malá nebyla. A pak na zchlazení skákání do
jezírka k žabkám. :) No každopádně byl pak člověk celkem slušně unaven.

DEN 3.-6.
Tak tady už se to začalo pěkně celé hroutit. Myslím tim program. Ráno se vždycky uklízelo po večerních pařbách, které trvaly až tak do 4 ráno, ne-li déle. Dopoledne byli pak všichni mrtví, že většinu ani pokusy o energizery neprobraly. Odpoledne vypadala dost podobná předobědovému času. S rozdílem dne pátého, kdy jsme jeli do jakési vesničky/domova pro děti bez rodičů. Kteří měli výtvarný workshop, takže pro nás uspořádali expozici svých děl. A že se jim opravdu povedla, a pak jsme s nimi hráli i nějaké hry.
Co v těchto dnech stála za to byly večery. Úterní, čili 3. dne byl Intercultural Evening. To je večer, kdy každý představuje svoji zemi a na ochutnání dovezl speciality. Např. my vezli olomoucké syrečky/tvarůžky, hermelíny, pivo, lázeňské oplatky, kofolu,... Takže člověk většinou ochutná větší množství alkoholických nápojů a sýrů. No a pak následovalo trsání. A musím se přiznat, jsem opravdu šikovná, po dlouhé době se mi opět povedlo vyhodit si koleno. Jó. Ještě teď bolí.
Další večer dojeli nějací mladí kluci, kteří měli kapelu a hráli nám. A musím říct, že opravdu dobře.
A 6. den večer jsme byli v Semeliškés na rádoby festivalu, kde jsme vystupovali. A pak se kochali opět klukama, kteří hráli i tady no a pak se až do rána opět trsalo. (s vyhozeným kolenem docela sranda :D)

DEN 7.-9.
Sedmý den přijela nějaká slečna jménem Eugenia z pořádající organizace, která když viděla, co se tu děje- organizace veškerá žádná- rozhodla se pokusit zachránit to aspoň na pár dní.
Takže se nám rázem do programu dostaly Team building akce, forum theatre další ice-breakery. A i nějaké ty tématické věci k názvu projektu. Víceméně končně.
Takovou tematickou věcí bylo napřiklad skládání písniček k tomu jak se nám to v Litvě líbí, zážitky,... A to buď úplné složení nebo jen přetextování nějaké jiné písničky.

Osmý den se konečně vypadlo z jedno místa, kde jsme se přímo už nudila, jak nebylo nic moc co celou dobu dělat. Jelo se do hlavního města Vilniu a Trakai. Z Vilniu jsem byla trošku zklamaná, takové nic moc město čekala jsem víc. Navíc jsme dostali rozchod na 3,5 hodiny s mapou a dělejte si co chcete. Na jednu stranu fajn, na druhou mě opravdu mrzí, že nám nebylo řečeno co pěkného tam je a stojí za vidění.
Trakai je nádherné městečko. Uprostřed ostrůvku je úžasný hrad. Sice na české nemá, ale stojí za vidění.

DEN 10.
Byl posledním dnem, kdy už Eugenia odjela. Dopoledne byla snaha o nějaký ten program, ale polovina lidí v průběhu prostě odešla, což mě vážně mrzelo.
Odpoledne už bylo v duchu končícího projektu. Tvořily se malé upomínkové předměty. A také taková hra, kdy dostanete na záda čistý nepopsaný papír a ostatní vám na něj píší něco, co tam budete mít na památku. Tak jako jsem si tenkrát dovezla ze školení na Slovensku.¨
No tentokrát se mi tam objevovalo samé Sweety, Cute, Nice smile. Asi nevěděli co psát. No rozhodně to vyvolalo alespoň úsměv na tváři. :D
A večer byla presentace z fotek, tedy jen výběru, pokus pouštět lampiony, ale kvůli silnému větru se to přerušilo. A nakonec závěrečné zhodnocení, rozloučení a GOODBYE PARTY až do rána.

DEN 11.
Byl posledním dnem, který jsme ještě alespoň chvíli pobývali na Litevské půdě. Brzy ráno jsme vyrazily na letiště ve Vilniu a od tama přes Rigu do Vídně, ze které už jsme valili domů.

zdroj obrázků: google.com, facebook.com